Albrecht Braniborsko-Ansbašský
Albrecht Braniborsko-Ansbašský byl posledním velmistrem řádu německých rytířů a prvním vévodou pruským, který významně ovlivnil dějiny střední Evropy 16. století. Narodil se roku 1490 v Ansbachu jako syn markraběte Fridricha II. Jeho mince dokumentují přelomové období sekularizace církevního území a vznik novověkého Pruska.
Stříbrný groš vévody Albrechta Hohenzollerna z roku 1543, ražený v Královci, představuje významnou minci raně novověkého Pruska.
Albrecht Braniborsko-Ansbašský (Albrecht Hohenzollern) pocházel z franské větve rodu Hohenzollernů jako syn markraběte Fridricha II. a Žofie Jagellonské, dcery polského krále Kazimíra IV. Roku 1510 byl zvolen velmistrem řádu německých rytířů v Prusku, kde čelil rostoucímu tlaku polského krále Zikmunda I. Starého. Válečné konflikty s Polskem a vnitřní krize řádu ho přivedly k radikálnímu rozhodnutí, které změnilo mapu Evropy.
Pod vlivem Martina Luthery, s nímž se setkal ve Wittenbergu, přijal roku 1525 luteránskou reformaci a sekularizoval řádové území. Lenním holdem polskému králi vzniklo světské vévodství pruské, první protestantský stát v Evropě. Albrecht se stal dědičným vévodou a založil dynastickou linii, která později vytvořila braniborsko-pruský stát. Jeho rozhodnutí vyvolalo ostrou reakci katolické Evropy, včetně jeho příbuzného císaře Karla V.
S českými zeměmi byl Albrecht spojen prostřednictvím své matky ze slezské větve Jagellonců a později jako spojenec Ferdinanda I. Habsburského. Roku 1526 oženil svou dceru Annu Žofii s Janem Jiřím Braniborským, čímž upevnil vazby mezi pruskou a braniborskou linií Hohenzollernů. Jeho mince z období vévodství jsou prvními světskými ražbami Pruska a nesou charakteristickou orlici s písmenem S na prsou. Pro numismatiky představují historický mezník dokumentující transformaci středověkého řádového státu v moderní vévodství, které se stalo základem pozdější pruské mocnosti.
