Antické mince
Antické mince představují počátek mincovnictví jako takového. Od řeckých stříbrných drachem po římské denáry – tyto mince spojují umělecký detail, historickou hodnotu a kulturní dědictví starověku.
Stříbrný antoninián císaře Traiana Décia oslavuje vojenskou sílu illyrských legií – s vyobrazením génia armády a bohatou symbolikou věrnosti a hojnosti.
Antoninián Filipa II. z roku 245 n. l. oslavuje císařského prince jako vůdce mládeže – budoucího obránce impéria, držícího zeměkouli a kopí.
Antoninián císaře Filipa I. z roku 248 n. l. oslavuje vojenskou ctnost a dynastickou kontinuitu – s vyobrazením císaře i jeho syna na koních v plné zbroji.
Stříbrný denár mladého císaře Gordiana III. z roku 241 n. l. zachycuje nejen jeho idealizovaný portrét, ale i boha Apollóna, symbol harmonie, umění a světla.
Denár císaře Caracally z roku 214 n. l. vyjadřuje jeho postavení jako zbožštělého vůdce – s vavřínem na hlavě a olivovou ratolestí v ruce jako symbolem moci a míru.
Stříbrný denár císaře Commoda z roku 186 n. l. zachycuje panovníka jako vládce světa – s glóbem a svitkem v rukou, symboly moci a moudrosti.
Stříbrný denár císařovny Sabiny, manželky Hadriána, představuje elegantní ukázku římské portrétní ražby z období vrcholného císařství.
Stříbrna tetradrachma z pozdně klasických Athén s ikonickou sovou a výrazným „profilovým okem“ představuje silný symbol moci, vzdělanosti a klasické řecké estetiky.
Vzácný zlatý solidus císaře Anastasia I. z konce 5. století je pozoruhodným příkladem raně byzantského mincovnictví – spojení imperiální moci, náboženské symboliky a technické...
Bronzový follis císaře Konstantina II., ražený v Thessalonice, s motivem legionářů a praporů oslavujících vojenskou sílu a jednotu římského vojska.
Stříbrný denár císaře Gordiana III., ražený v Římě, v mimořádně svěží kvalitě, oslavující bohyni Dianu jako nositelku světla a ochránkyni impéria.
Stříbrný denár císařovny Julie Mamaey, matky Alexandra Severa, v mimořádně zachovalém stavu, oslavující ženskou ctnost a ochranu impéria prostřednictvím bohyně Juno.
Antika je obdobím zrodu mincovnictví, jak ho známe dnes. První mince vznikly v Malé Asii v 7. století př. n. l., a odtud se rozšířily do starověkého Řecka, Říma a dalších středomořských civilizací. Antické mince nejsou jen prostředkem směny, ale mistrovskými díly miniaturního sochařství a nositeli kulturního odkazu.
Řecké mince byly raženy nezávislými městskými státy a často zobrazovaly bohy, hrdiny, zvířata či symboly města. Známé jsou například sovy z Athén, pegasi z Korintu či želvy z Aigíny. Vynikají výtvarnou kvalitou a rozmanitostí, přičemž byly často raženy z vysoce kvalitního stříbra či zlata. Každá mince byla vizitkou městského státu a jeho identity.
Římské mince odrážejí vývoj od republiky po císařství. Zatímco republikánské ražby zdůrazňují rodové znaky a tradici, císařské mince se soustřeďují na propagandu a oslavování panovníků. Denáry, sestercie a aurei se staly standardem v celém impériu. Portréty císařů, alegorické postavy a vojenské výjevy na reverzech sloužily jako nástroj k šíření moci.
Vedle Řeků a Římanů razily mince i další starověké národy – např. Féničané, Kartaginci, Thrákové, Parthové nebo Seleukovci. Tyto méně známé mince jsou vyhledávané pro svou exotiku, vzácnost a historickou specifičnost.
Kategorie „Antika“ je určena pro sběratele, kteří hledají hlubší propojení s historií a estetikou starověkých civilizací. Každá mince je unikátní díky ruční výrobě, a každé poškození, patina nebo razidlový detail dodává minci její charakter a příběh.
