Antoniány Valeriána I.
Antoniány Valeriána I. zachycují stříbrné mince římského císaře z krize 3. století (253-260 n. l.). Tyto mince dokumentují měnové reformy během hospodářského kolapsu a tragický konec císaře zajatého Peršany.
Stříbrný antoninián císaře Traiana Décia oslavuje vojenskou sílu illyrských legií – s vyobrazením génia armády a bohatou symbolikou věrnosti a hojnosti.
Antoninián Filipa II. z roku 245 n. l. oslavuje císařského prince jako vůdce mládeže – budoucího obránce impéria, držícího zeměkouli a kopí.
Antoninián císaře Filipa I. z roku 248 n. l. oslavuje vojenskou ctnost a dynastickou kontinuitu – s vyobrazením císaře i jeho syna na koních v plné zbroji.
Antoniány Valeriána I. představují numismatické památky císaře, jehož vláda skončila s nejpotupnější porážkou v římské historii. Publius Licinius Valerianus vládl během vrcholu krize 3. století (253-260 n. l.) a jeho mince dokumentují zoufalé pokusy stabilizovat kolabující císařské hospodářství.
Valeriánovy antoniány byly raženy během období vážné měnové inflace, kdy tradiční denár ztratil svou hodnotu. Antoninián, teoreticky v hodnotě dvou denárů, se stal primárním stříbrným nominálním, ale s neustále klesajícím obsahem stříbra jak se hospodářská krize prohlubovala.
Numismatická produkce Valeriánovy éry prokazuje technickou degradaci typickou pro krizové období. Portréty si udržují určitou důstojnost, ale celková kvalita klesá jak se zvyšují hospodářské tlaky. Reverzy často zdůrazňují náboženská témata jako "RESTITVTOR ORBIS" v zoufalém pokusu obnovit důvěru.
Pro sběratele představují Valeriánovy antoniány spojení s nejtemnější kapitolou římské historie. Jejich význam je umocněn tragickým osudem císaře - zajatého perským králem Šápúrem I. a nuceného strávit zbytek života v zajetí, což šokovalo celý antický svět a označilo nejnižší bod římské prestiže.
