Antoniniány
Antoniniány byly římské mince zavedené roku 215 n. l. za císaře Caracally jako „dvojitý“ denár. Poznáte je podle paprskové koruny na panovníkově hlavě, u ženských portrétů podle půlměsíce. Ve 3. století se rychle znehodnocovaly.
Řazení produktů
Výpis produktů
Antoninián císaře Proba z mincovny Siscia představuje typickou ražbu pozdního 3. století, kdy se římská říše po dlouhém období krizí postupně vracela k vnitřní stabilitě. Mince...
Antoninián císaře Claudia II. Gótického patří k charakteristickým ražbám krátkého, ale významného období římských dějin. Mince připomíná panovníka, který dokázal stabilizovat...
Billonový antoninián císaře Valeriana I. pochází z východní oblasti římské říše a představuje typickou ražbu období hluboké politické a vojenské krize 3. století. Mince je...
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. patří k typickým ražbám mladého panovníka, jehož krátká vláda spadá do bouřlivého období římských dějin. Mince z římské mincovny...
Antoniniány patří k nejtypičtějším mincím římského 3. století a jejich příběh úzce souvisí s proměnami císařské ekonomiky. Zavedl je roku 215 n. l. císař Caracalla jako novou stříbrnou minci, která měla působit jako dvojnásobek denáru. Už na počátku však obsahovala méně stříbra, než by odpovídalo dvojnásobné hodnotě.
Vzhled antoniniánu měl jasně odlišit vyšší nominál: císař je na líci obvykle zobrazen s paprskovou korunou, zatímco u ženských portrétů se objevuje půlměsíc pod bustou. Moderní název „antoninián“ je pozdější; jak se minci říkalo v době jejího oběhu, není bezpečně známo. Právě tato nejistota vedla numismatiky k ustálení novodobého pojmenování podle císařského jména Antoninus.
V průběhu 3. století se antoniniány razily ve velkých objemech a jejich kov se postupně měnil ze stříbrného na slitiny s čím dál menším podílem drahého kovu. S úbytkem ryzosti se zhoršovala i důvěra v platidlo a mince se často jen povrchově „postříbřovaly“, aby vypadaly hodnotněji. Tento vývoj patří k viditelným projevům měnové krize, která doprovázela politické otřesy a vysoké náklady římského státu.
Snaha zvrátit úpadek vedla ke konci století k reformám, zejména za císaře Aureliana, kdy se roku 274 pokusil radiátový nominál zlepšit a novější ražby se často označují jako aurelianián. Antoninián jako původní typ tím postupně ztrácel své místo a na přelomu 3. a 4. století ustoupil dalším změnám mincovního systému. V dějinách tak zůstává jako názorný doklad toho, jak rychle se může proměnit význam i „kvalita“ peněz v době krize.




