Antoniniány
Antoniniány byly stříbrné mince zavedené císařem Caracallou roku 215 jako dvojnásobek denáru, postupně se staly symbolem inflace a úpadku římské měny. Od téměř čistého stříbra klesly na poměděné bronzy během krize třetího století. Pro sběratele představují dostupné svědectví dramatického období římských dějin s rozmanitou ikonografií vojenských císařů.
Antoninián Filipa II. z roku 245 n. l. oslavuje císařského prince jako vůdce mládeže – budoucího obránce impéria, držícího zeměkouli a kopí.
Antoninián císaře Filipa I. z roku 248 n. l. oslavuje vojenskou ctnost a dynastickou kontinuitu – s vyobrazením císaře i jeho syna na koních v plné zbroji.
Antoniniány zavedl císař Marcus Aurelius Antoninus, známý jako Caracalla, roku 215 jako nový stříbrný nominál v hodnotě dvou denárů. Název mince pochází od oficiálního jména císaře, ačkoli sami Římané ji nazývali různě. Charakteristickým znakem antoniniánu byla paprsková koruna na portrétu císaře, zatímco císařovny byly zobrazovány na půlměsíci, což odlišovalo tyto mince od denárů.
Původní antoninián vážil 5,1 gramu při ryzosti kolem 50 procent stříbra, tedy obsahoval jen 1,5násobek stříbra obsaženého v denáru, ačkoli měl dvojnásobnou hodnotu. Postupná devalvace během následujících desetiletí dokumentuje ekonomickou krizi říše. Za Gordiana III. klesl obsah stříbra na 40 procent, za Galiena na pouhá 2-3 procenta. Poslední antoniniány Aureliána byly již jen poměděné bronzy s minimálním obsahem stříbra.
Ikonografie antoniniánů odrážela militarizaci římské společnosti třetího století. Portréty císařů v paprskovité koruně doprovázely reversy s vojenskými motivy – Victoria, Mars, Sol Invictus nebo Virtus. Nápisy jako VICTORIA AVG, FIDES MILITVM nebo CONCORDIA EXERCITVS zdůrazňovaly snahu o zajištění loajality armády. Provinciální antoniniány z mincoven v Antiochii, Alexandrii či Viminacium často nesly místní symboly.
Období vojenské anarchie let 235-284 přineslo explozi různých typů antoniniánů. Téměř každý z desítek císařů a uzurpátorů razil vlastní mince s propagandistickými hesly. Galské císařství Postuma a jeho nástupců produkovalo kvalitní antoniniány s vyšším obsahem stříbra než oficiální římské ražby. Britský uzurpátor Carausius razil antoniniány s unikátními reversy oslavujícími námořní moc.
Zvláštní kategorii tvoří posmrtné antoniniány consecratio s motivem oltáře nebo orla, ražené k uctění zbožštělých císařů. Ženské antoniniány císařoven jako Julie Domny, Salominy nebo Zenóbie představují cenná svědectví o roli žen v císařské propagandě. Barbarské napodobeniny antoniniánů cirkulovaly v pohraničních oblastech ještě dlouho po oficiálním ukončení ražby.
Diocletianovy reformy roku 294 ukončily ražbu antoniniánů zavedením nového systému follisů a argenteů. Během necelých osmdesáti let existence prošel antoninián transformací od kvalitní stříbrné mince k téměř bezcennému bronzu.
Pro současné sběratele představují antoniniány cenově dostupný vstup do římské numismatiky s obrovskou varietou typů a císařů. Historická hodnota spočívá v dokumentaci nejdramatičtějšího období římských dějin, kdy se říše zmítala v občanských válkách, čelila barbarským invazím a procházela hlubokou ekonomickou a společenskou transformací.
