Antoniniány představují jednu z nejzajímavějších kapitol římského mincovnictví. Tyto mince byly zavedeny kolem roku 215 n. l. za vlády císaře Caracally (Marcus Aurelius Antoninus), podle něhož získaly své jméno. Původně měly hodnotu dvou denárů, ale obsahovaly jen o polovinu více stříbra, což představovalo první krok k systematické devalvaci římské měny.

Antoniniány se snadno rozpoznají podle charakteristické paprsčité koruny na císařských portrétech, která symbolizovala božskou povahu panovníka. Císařovny byly zobrazovány s půlměsícem za rameny. Tato ikonografie činí z antoniniánů vizuálně atraktivní mince s bohatou symbolikou římské státní ideologie.

Největší význam mají antoniniány jako svědectví krize 3. století, kdy Římská říše procházela dramatickým obdobím politické nestability, ekonomického úpadku a vnějších útoků. Postupná devalvace antoniniánů - od původních 83% stříbra až po pouhá 4% na konci století - odráží zoufalé pokusy císařů financovat armádu a státní správu v době, kdy se říše téměř rozpadla.

Pro numismatiky jsou antoniniány fascinující nejen z historického hlediska, ale i díky obrovské variabilitě císařů a uzurpátorů, kteří je razili. Od legitimních panovníků jako Gallienus nebo Aurelianus až po regionální vládce galo-římské nebo palmýrské říše. Každá mince vypráví příběh o fragmentované říši bojující o přežití.

Antoniniány tak představují dokonalý příklad toho, jak mince odrážejí historické procesy. Pro sběratele nabízejí možnost dotknou se dramatického období, které formovalo budoucnost Evropy a předznamenalo transformaci antického světa ve středověký.