Antoniniány
Antoniniány byly stříbrné mince zavedené císařem Caracallou roku 215 jako dvojnásobek denáru, postupně se staly symbolem inflace a úpadku římské měny. Od téměř čistého stříbra klesly na poměděné bronzy během krize třetího století. Pro sběratele představují dostupné svědectví dramatického období římských dějin s rozmanitou ikonografií vojenských císařů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný antoninián císaře Traiana Decia ražený v římské mincovně mezi lety 249–251 n. l. s unikátním motivem dvou alegorických postav provincií Panonie. Vzácný typ...
Stříbrný antoninián císaře Traiana Decia ražený roku 249 n. l. v římské mincovně s motivem bohyně Míru. Typ PAX AVGVSTI patří k raným ražbám jeho vlády a symbolizuje naději na...
Stříbrný antoninián císaře Traiana Decia ražený v Římě kolem let 249–251 n. l. s vyobrazením bohyně Ubertas – symbolu hojnosti a blahobytu římského státu. Kvalitní exemplář s...
Stříbrný antoninián císaře Traiana Decia ražený v římské mincovně mezi lety 249–251 n. l. zobrazuje na reverzu bohyni Vítězství, symbolizující triumf císaře a římského vojska....
Stříbrný antoninián císařovny Herennie Etruscilly ražený v Římě kolem let 249–250 n. l. nese na reverzu bohyni Pudicitii – symbol ženské ctnosti, pokory a důstojnosti. Krásně...
Stříbrný antoninián císařovny Herennie Etruscilly, manželky císaře Decia, ražený v Římě mezi lety 249–251 n. l. Reverz IVNO REGINA s vyobrazením bohyně Juno představuje ochranu,...
Stříbrný antoninián mladého Herenia Etruska, syna císaře Decia, ražený kolem let 250–251 n. l. v římské mincovně. Reverzní motiv CONCORDIA AVGG se spojenýma rukama symbolizuje...
Posmrtný antoninianus vydaný na počest císaře Claudia II. Gothica, oblíbeného vojevůdce a vítěze nad Góty, jehož kult byl po smrti dále šířen císařem Aurelianem.
Vzácně zobrazovaný motiv dvou Pannonií na tomto antoniniánu Traiana Deka připomíná význam římské provincie a její oddanost císaři během vojenských kampaní ve střední Evropě.
Antoninián mladého Filipa II., syna císaře Filipa Araba, nese titul princeps iuventutis a vyzdvihuje jeho roli dědice a vojenského vůdce mládeže v době dynastické naděje impéria.
Antoninián císaře Filipa I. připomíná klíčový vztah mezi císařem a armádou prostřednictvím motivu vojenské věrnosti – symbolizovaného prapory a orlem na reversu mince.
Stříbrný antoninianus císaře Gordiana III. připomíná mír a stabilitu říše prostřednictvím bohyně Pax, symbolu harmonie a prosperity.
Antoniniány zavedl císař Marcus Aurelius Antoninus, známý jako Caracalla, roku 215 jako nový stříbrný nominál v hodnotě dvou denárů. Název mince pochází od oficiálního jména císaře, ačkoli sami Římané ji nazývali různě. Charakteristickým znakem antoniniánu byla paprsková koruna na portrétu císaře, zatímco císařovny byly zobrazovány na půlměsíci, což odlišovalo tyto mince od denárů.
Původní antoninián vážil 5,1 gramu při ryzosti kolem 50 procent stříbra, tedy obsahoval jen 1,5násobek stříbra obsaženého v denáru, ačkoli měl dvojnásobnou hodnotu. Postupná devalvace během následujících desetiletí dokumentuje ekonomickou krizi říše. Za Gordiana III. klesl obsah stříbra na 40 procent, za Galiena na pouhá 2-3 procenta. Poslední antoniniány Aureliána byly již jen poměděné bronzy s minimálním obsahem stříbra.
Ikonografie antoniniánů odrážela militarizaci římské společnosti třetího století. Portréty císařů v paprskovité koruně doprovázely reversy s vojenskými motivy – Victoria, Mars, Sol Invictus nebo Virtus. Nápisy jako VICTORIA AVG, FIDES MILITVM nebo CONCORDIA EXERCITVS zdůrazňovaly snahu o zajištění loajality armády. Provinciální antoniniány z mincoven v Antiochii, Alexandrii či Viminacium často nesly místní symboly.
Období vojenské anarchie let 235-284 přineslo explozi různých typů antoniniánů. Téměř každý z desítek císařů a uzurpátorů razil vlastní mince s propagandistickými hesly. Galské císařství Postuma a jeho nástupců produkovalo kvalitní antoniniány s vyšším obsahem stříbra než oficiální římské ražby. Britský uzurpátor Carausius razil antoniniány s unikátními reversy oslavujícími námořní moc.
Zvláštní kategorii tvoří posmrtné antoniniány consecratio s motivem oltáře nebo orla, ražené k uctění zbožštělých císařů. Ženské antoniniány císařoven jako Julie Domny, Salominy nebo Zenóbie představují cenná svědectví o roli žen v císařské propagandě. Barbarské napodobeniny antoniniánů cirkulovaly v pohraničních oblastech ještě dlouho po oficiálním ukončení ražby.
Diocletianovy reformy roku 294 ukončily ražbu antoniniánů zavedením nového systému follisů a argenteů. Během necelých osmdesáti let existence prošel antoninián transformací od kvalitní stříbrné mince k téměř bezcennému bronzu.
Pro současné sběratele představují antoniniány cenově dostupný vstup do římské numismatiky s obrovskou varietou typů a císařů. Historická hodnota spočívá v dokumentaci nejdramatičtějšího období římských dějin, kdy se říše zmítala v občanských válkách, čelila barbarským invazím a procházela hlubokou ekonomickou a společenskou transformací.
