Antoniniány
Antoniniány byly stříbrné mince zavedené císařem Caracallou roku 215 jako dvojnásobek denáru, postupně se staly symbolem inflace a úpadku římské měny. Od téměř čistého stříbra klesly na poměděné bronzy během krize třetího století. Pro sběratele představují dostupné svědectví dramatického období římských dějin s rozmanitou ikonografií vojenských císařů.
Výpis produktů
Posmrtný antoninianus vydaný na počest císaře Claudia II. Gothica, oblíbeného vojevůdce a vítěze nad Góty, jehož kult byl po smrti dále šířen císařem Aurelianem.
Stříbrný antoninián císaře Valeriana I. s bohyní Victorií symbolizuje naději na vítězství a stabilitu během nejisté doby vojenské i politické krize římské říše.
Antoninián císaře Valeriana I. s bohem Slunce na reversu vyjadřuje naději na nový začátek a božskou přízeň v těžkém období římské krize třetího století.
Mince mladého Herenia Etruska s titulem princeps iuventutis a Apollónem na trůnu oslavuje kulturní i politické ideály mládí, harmonie a dynastické kontinuity za vlády císaře...
Vzácně zobrazovaný motiv dvou Pannonií na tomto antoniniánu Traiana Deka připomíná význam římské provincie a její oddanost císaři během vojenských kampaní ve střední Evropě.
Antoninián mladého Filipa II., syna císaře Filipa Araba, nese titul princeps iuventutis a vyzdvihuje jeho roli dědice a vojenského vůdce mládeže v době dynastické naděje impéria.
Reprezentativní antoninián Filipa I. zobrazuje císaře na kurulském křesle s globem a žezlem – silný symbol římské vlády a universální moci v době krize třetího století.
Antoninián císaře Filipa I. připomíná klíčový vztah mezi císařem a armádou prostřednictvím motivu vojenské věrnosti – symbolizovaného prapory a orlem na reversu mince.
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. zobrazuje mladého panovníka pod ochranou Jupitera, což symbolizuje božskou podporu a legitimitu vlády v neklidném období římského impéria.
Stříbrný antoninianus císaře Gordiana III. připomíná mír a stabilitu říše prostřednictvím bohyně Pax, symbolu harmonie a prosperity.
Stříbrný antoninianus mladého císaře Gordiana III. oslavuje vojenskou ctnost a sílu impéria prostřednictvím boha Virtus, zosobnění odvahy a vojenské zdatnosti.
Stříbrný antoninianus císaře Gordiana III. připomíná statečnost a sílu římského vládce prostřednictvím Herkula, vzoru nezdolné odvahy a ochránce impéria.
Antoniniány zavedl císař Marcus Aurelius Antoninus, známý jako Caracalla, roku 215 jako nový stříbrný nominál v hodnotě dvou denárů. Název mince pochází od oficiálního jména císaře, ačkoli sami Římané ji nazývali různě. Charakteristickým znakem antoniniánu byla paprsková koruna na portrétu císaře, zatímco císařovny byly zobrazovány na půlměsíci, což odlišovalo tyto mince od denárů.
Původní antoninián vážil 5,1 gramu při ryzosti kolem 50 procent stříbra, tedy obsahoval jen 1,5násobek stříbra obsaženého v denáru, ačkoli měl dvojnásobnou hodnotu. Postupná devalvace během následujících desetiletí dokumentuje ekonomickou krizi říše. Za Gordiana III. klesl obsah stříbra na 40 procent, za Galiena na pouhá 2-3 procenta. Poslední antoniniány Aureliána byly již jen poměděné bronzy s minimálním obsahem stříbra.
Ikonografie antoniniánů odrážela militarizaci římské společnosti třetího století. Portréty císařů v paprskovité koruně doprovázely reversy s vojenskými motivy – Victoria, Mars, Sol Invictus nebo Virtus. Nápisy jako VICTORIA AVG, FIDES MILITVM nebo CONCORDIA EXERCITVS zdůrazňovaly snahu o zajištění loajality armády. Provinciální antoniniány z mincoven v Antiochii, Alexandrii či Viminacium často nesly místní symboly.
Období vojenské anarchie let 235-284 přineslo explozi různých typů antoniniánů. Téměř každý z desítek císařů a uzurpátorů razil vlastní mince s propagandistickými hesly. Galské císařství Postuma a jeho nástupců produkovalo kvalitní antoniniány s vyšším obsahem stříbra než oficiální římské ražby. Britský uzurpátor Carausius razil antoniniány s unikátními reversy oslavujícími námořní moc.
Zvláštní kategorii tvoří posmrtné antoniniány consecratio s motivem oltáře nebo orla, ražené k uctění zbožštělých císařů. Ženské antoniniány císařoven jako Julie Domny, Salominy nebo Zenóbie představují cenná svědectví o roli žen v císařské propagandě. Barbarské napodobeniny antoniniánů cirkulovaly v pohraničních oblastech ještě dlouho po oficiálním ukončení ražby.
Diocletianovy reformy roku 294 ukončily ražbu antoniniánů zavedením nového systému follisů a argenteů. Během necelých osmdesáti let existence prošel antoninián transformací od kvalitní stříbrné mince k téměř bezcennému bronzu.
Pro současné sběratele představují antoniniány cenově dostupný vstup do římské numismatiky s obrovskou varietou typů a císařů. Historická hodnota spočívá v dokumentaci nejdramatičtějšího období římských dějin, kdy se říše zmítala v občanských válkách, čelila barbarským invazím a procházela hlubokou ekonomickou a společenskou transformací.
