Brakteáty
Brakteáty byly jednostranné mince ražené z tenkého stříbrného plechu především ve 12.-14. století ve střední Evropě. Název pochází z latinského bractea označující tenký plech. Pro sběratele představují brakteáty unikátní numismatický fenomén s mimořádnou uměleckou hodnotou reliéfního zpracování a fascinující rozmanitostí motivů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný 20krejcar Marie Terezie z roku 1780 ražený ve Vídni představuje významnou ukázku tereziánského mincovnictví v době reforem a centralizace monarchie.
Stříbrný 20krejcar Marie Terezie z roku 1774 ražený ve Vídni představuje významnou ukázku tereziánského mincovnictví v době reforem a centralizace monarchie.
Elegantní stříbrná mince z období vlády Marie Terezie, ražená roku 1770 v pražské mincovně, odráží moc a stabilitu habsburské monarchie v časech reforem a osvícenství.
Stříbrný 20krejcar z roku 1768 s portrétem Marie Terezie a madonou jako Patronkou Uher patří k cenným dokladům habsburského mincovnictví v 18. století.
Vzácný stříbrný 20krejcar z roku 1765 ražený v Praze za vlády Marie Terezie, představující ranou fázi tereziánských mincovních reforem.
Stříbrný 20krejcar z roku 1765 s portrétem Marie Terezie a madonou jako Patronkou Uher patří k cenným dokladům habsburského mincovnictví v 18. století.
Stříbrný 20krejcar z roku 1765 s portrétem Marie Terezie a madonou jako Patronkou Uher patří k cenným dokladům habsburského mincovnictví v 18. století.
Elegance tereziánského mincovnictví v podobě stříbrného 20 krejcaru z roku 1765, raženého ve Vídni – s portrétem císařovny a císařským orlem na piedestalu.
Elegance tereziánského mincovnictví v podobě stříbrného 20 krejcaru z roku 1765, raženého ve Vídni – s portrétem císařovny a císařským orlem na piedestalu.
Elegance tereziánského mincovnictví v podobě stříbrného 20 krejcaru z roku 1765, raženého ve Vídni – s portrétem císařovny a císařským orlem na piedestalu.
Stříbrný 20 krejcar Marie Terezie z roku 1763 s nádherným barokním portrétem a orlem Habsburků – ražba z pražské mincovny, symbol stability v době po sedmileté válce.
Stříbrný 20 krejcar Marie Terezie z roku 1763 s nádherným barokním portrétem a orlem Habsburků – ražba z pražské mincovny, symbol stability v době po sedmileté válce.
Brakteáty představují jedinečný fenomén středověkého mincovnictví, kdy se z tenkého stříbrného plechu o tloušťce 0,1-0,3 mm razily jednostranné mince s hlubokým reliéfem. Technika ražby spočívala v položení plechu na prohloubené razidlo a úderu kladivem, čímž vznikl vypouklý obraz viditelný z obou stran. Období brakteátů od 12. do 14. století představuje vrchol středověkého mincovního umění ve střední Evropě.
Centrum brakteátové ražby leželo v německých zemích, zejména v Sasku, Durynsku, Braniborsku a Švábsku. Míšeňské brakteáty markrabat z rodu Wettinů patří k umělecky nejdokonalejším s detailními portréty panovníků, architektonickými motivy a heraldickými zvířaty. Magdeburské arcibiskupské brakteáty zobrazovaly svatého Mauricia, patrona arcidiecéze, často v kombinaci s postavou arcibiskupa.
Velikost brakteátů se pohybovala od 20 do 45 milimetrů v průměru, což umožňovalo vytvoření detailních kompozic. Ikonografie brakteátů zahrnovala portréty panovníků, světce, heraldická zvířata, architekturu hradů a kostelů nebo symbolické scény. Řezenské brakteáty s motivem klíčů svatého Petra, brunšvické se lvem nebo durynské s jezdcem dokumentují regionální rozmanitost.
Ekonomický systém brakteátů byl založen na pravidelném přeražování, tzv. renovatio monetae. Jednou či dvakrát ročně museli držitelé vyměnit staré brakteáty za nové s určitou srážkou, což představovalo formu zdanění. Tento systém paradoxně podporoval ekonomiku, protože motivoval k rychlému utracení peněz místo jejich hromadění. Období brakteátové měny často koreluje s hospodářským rozkvětem měst.
České a moravské brakteáty 13. století představují specifickou skupinu s motivy českého lva, moravské orlice nebo postavy panovníka. Polské brakteáty Boleslava Kadeřavého a jeho nástupců kombinovaly byzantské vlivy s místní tradicí. Skandinávské brakteáty raného středověku představují odlišný typ – zlaté amulety s runami a germánskou mytologií.
Úpadek brakteátů nastal ve 14. století s návratem k oboustranným grošům. Křehkost a náchylnost k poškození, stejně jako nepraktičnost pro dálkový obchod, vedly k jejich postupnému opuštění. Poslední brakteáty se razily v některých oblastech až do 16. století jako ceremoniální nebo poutní mince.
Pro současné numismatiky představují brakteáty vrchol středověkého uměleckého řemesla s jedinečnou estetikou. Sběratelská hodnota spočívá v jejich uměleckém zpracování, historickém významu a dokumentaci regionálních tradic středověké Evropy, kdy každé biskupství, klášter či město mohlo razit vlastní originální motivy.
