Brakteáty
Brakteáty byly typem středověké měny z velmi tenkého střížku, prosazeným zejména ve 12.–13. století. Název je odvozen z latinského bractea („plíšek“) a používá se až novověce. V českých zemích se rozšířily na počátku 13. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový follis anonymní emise třídy C z 11. století představuje typickou byzantskou ražbu s náboženským motivem Krista. Mince dokládá proměnu císařské ideologie, kdy se do...
Bronzový sestertius císařovny Faustiny mladší z období vrcholné moci antoninovské dynastie. Reprezentativní velký nominál spojený s dvorem Marka Aurelia dokládá význam císařovny...
Bronzový nummus císaře Konstantina I. z období zásadních proměn římské říše. Mince odráží dobu upevnění císařské moci i počátků křesťanské éry. Atraktivní exemplář v nadprůměrné...
Bronzové As císaře Galby z dramatického období let 68–69 n. l., známého jako rok čtyř císařů. Emise z římské mincovny připomíná vojenskou moc a legitimitu nového vládce....
Bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na...
Stříbrný tříkrejcar Leopolda I. z roku 1670, ražený ve Vratislavi, představuje typickou minci habsburské monarchie v době po třicetileté válce. Atraktivní portrét panovníka a...
Stříbrný pražský groš Václava II. patří k nejvýznamnějším mincím českého středověku. Vznikl v období hospodářského vzestupu po objevu kutnohorského stříbra a stal se pevnou...
Stříbrný 20 krejcar z období vlády Ferdinanda V. představuje významný nominál uherské části habsburské monarchie. Mince ražená v letech 1837–1848 je cenným dokladem...
Měděný 1 krejcar z roku 1760 byl ražen za vlády Marie Terezie ve vídeňské mincovně. Drobný oběžný nominál představuje typickou ukázku tereziánské měnové reformy a každodenního...
Měděný 1 krejcar z roku 1761 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1763 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1762 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Brakteáty se v evropských dějinách pojí s obdobím vrcholného středověku, kdy se peněžní oběh regionálně tříštil a panovníci i města hledali pružnější formy drobné měny. Samotné označení vychází z latinského bractea, tedy „plíšek“, a jako odborný termín se ustálilo až v novověku. V pramenech své doby se tyto ražby často řadily mezi „peníze“ či denáry podle místních zvyklostí.
V německy mluvících oblastech se brakteáty staly převládajícím typem regionálního feniku přibližně od 1. třetiny 12. století a udržely se hluboko do 14. století. Jejich rozšíření souviselo s růstem měst, trhů a s potřebou zajišťovat stabilní drobné platby v rámci jednotlivých knížectví a biskupství. Místní mincovní práva přitom vedla k tomu, že se podoba i měnové zvyklosti lišily kraj od kraje.
V českých zemích se brakteáty prosadily na počátku 13. století podle míšeňského vzoru a jejich zavedení se spojuje s vládou Přemysla Otakara I. (1155/1167–1230). Nahradily tehdy výrazně znehodnocené denáry a staly se hlavním drobným oběživem českého království. Vývoj české měny tak kopíroval širší středoevropské trendy, ale zároveň odrážel domácí potřebu obnovit důvěru v oběh.
Konec brakteátového období v Čechách bývá kladen k mincovní reformě Václava II. (1271–1305) v roce 1300, kdy se prosadil nový, hodnotný pražský groš. Tato změna navázala na proměnu hospodářských poměrů a na důraz na kvalitní stříbrnou měnu s širší použitelností. Brakteáty tak zůstávají především dokladem doby, kdy se peněžní systém opíral o regionální řešení a rychle se přizpůsoboval potřebám trhu i státní správy.
