Brakteáty
Brakteáty byly typem středověké měny z velmi tenkého střížku, prosazeným zejména ve 12.–13. století. Název je odvozen z latinského bractea („plíšek“) a používá se až novověce. V českých zemích se rozšířily na počátku 13. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Leopolda I. z Tyrol představuje typickou velkou minci habsburské monarchie konce 17. století. Vyniká výrazným portrétem císaře a bohatou heraldikou, která odráží...
Pamětní stříbrná mince vydaná k výročí založení Univerzity Karlovy patří k nejvýznamnějším československým emisím poválečného období. Spojuje historickou tradici nejstarší...
Stříbrná mince 1/3 tolaru z roku 1768 představuje kvalitní ukázku německého mincovnictví 18. století a období stabilizace měnového systému v rámci Svaté říše římské.
Bronzová mince 12 denierů z roku 1791, ražená v Metách, představuje drobné oběživo konstituční monarchie a zároveň autentický doklad počátků francouzské revoluce.
Měděná mince 2 sols z roku 1792 zachycuje poslední fázi vlády Ludvíka XVI. v období francouzské revoluce, kdy se monarchie měnila v konstituční a starý řád postupně zanikal.
Drobné stříbrné platidlo svobodného říšského města Colmar z doby vlády Rudolfa II. představuje typickou ukázku městského mincovnictví Svaté říše římské a každodenního oběhu...
Stříbrný 15 krejcar Leopolda I. z roku 1680, ražený v Kremnici. Typická mariánská ražba s Pannou Marií a Ježíškem, vyhledávaná pro svou symboliku i detailní barokní portrét.
Stříbrná mince salcburského arcibiskupství z konce 17. století představuje spojení duchovní a světské moci v osobě knížete-arcibiskupa. Emise z doby Johanna Ernsta von Thun...
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1871 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1870 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrná půltolarová mince salcburského arcibiskupství z roku 1687 vznikla v období vlády Johanna Ernsta z Thunu. Představuje výrazný doklad moci církevního knížectví i jeho...
Reprezentativní stříbrný tolar ze Svobodného města Frankfurt z roku 1860 s bohatou symbolikou a historickým významem v období německé konfederace.
Brakteáty se v evropských dějinách pojí s obdobím vrcholného středověku, kdy se peněžní oběh regionálně tříštil a panovníci i města hledali pružnější formy drobné měny. Samotné označení vychází z latinského bractea, tedy „plíšek“, a jako odborný termín se ustálilo až v novověku. V pramenech své doby se tyto ražby často řadily mezi „peníze“ či denáry podle místních zvyklostí.
V německy mluvících oblastech se brakteáty staly převládajícím typem regionálního feniku přibližně od 1. třetiny 12. století a udržely se hluboko do 14. století. Jejich rozšíření souviselo s růstem měst, trhů a s potřebou zajišťovat stabilní drobné platby v rámci jednotlivých knížectví a biskupství. Místní mincovní práva přitom vedla k tomu, že se podoba i měnové zvyklosti lišily kraj od kraje.
V českých zemích se brakteáty prosadily na počátku 13. století podle míšeňského vzoru a jejich zavedení se spojuje s vládou Přemysla Otakara I. (1155/1167–1230). Nahradily tehdy výrazně znehodnocené denáry a staly se hlavním drobným oběživem českého království. Vývoj české měny tak kopíroval širší středoevropské trendy, ale zároveň odrážel domácí potřebu obnovit důvěru v oběh.
Konec brakteátového období v Čechách bývá kladen k mincovní reformě Václava II. (1271–1305) v roce 1300, kdy se prosadil nový, hodnotný pražský groš. Tato změna navázala na proměnu hospodářských poměrů a na důraz na kvalitní stříbrnou měnu s širší použitelností. Brakteáty tak zůstávají především dokladem doby, kdy se peněžní systém opíral o regionální řešení a rychle se přizpůsoboval potřebám trhu i státní správy.
