Brakteáty
Brakteáty byly jednostranné mince ražené z tenkého stříbrného plechu především ve 12.-14. století ve střední Evropě. Název pochází z latinského bractea označující tenký plech. Pro sběratele představují brakteáty unikátní numismatický fenomén s mimořádnou uměleckou hodnotou reliéfního zpracování a fascinující rozmanitostí motivů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Saský tolar z roku 1782 ražený za vlády kurfiřta Fridricha Augusta III. Klasická stříbrná mince typu „EINE MARCKE“ s bohatým erbem a reprezentativním portrétem panovníka.
Sada oběžných mincí České republiky z roku 2008 pokračuje v tematice památek UNESCO. Obsahuje kompletní oběživo doplněné o pamětní medaili s motivy významných historických...
Sada oběžných mincí České republiky z roku 2007 navazuje na předchozí emisi a představuje další památky zapsané na seznamu UNESCO. Celek doplňuje pamětní žeton s motivy...
Sada oběžných mincí České republiky z roku 2006 je tematicky věnována památkám zapsaným na seznamu UNESCO. Jde o první emisi tohoto typu, která propojuje oběžné mince s...
Stříbrný kopový groš z období vlády Friedricha II. Saského patří mezi významné mince pozdního středověku. Ražba z mincovny Freiberg dokládá rozvinuté mincovnictví míšeňské...
Stříbrný knížecí groš z období vlády Ludvíka II. Hesenského představuje typickou ražbu pozdního středověku. Mince dokumentuje regionální mincovnictví Svaté říše římské a odráží...
Pamětní stříbrná mince Španělska z roku 2007 připomíná 50. výročí Římských smluv. Atraktivní provedení s pozlacením zvýrazňuje motiv evropské integrace a činí z této emise...
Stříbrný křížový tolar z Rakouského Nizozemí patří mezi významné obchodní mince 18. století. Vznikl za vlády Františka I. Štěpána a je typický svým charakteristickým motivem...
Půl tolar Josefa II. z roku 1788 s výrazným Burgundským křížem a vídeňskou značkou „A“ odráží éru osvícenských reforem a rozmachu habsburské moci.
Netypická měděná mince o hodnotě 30 krejcarů z roku 1807 představuje zajímavý přechodový nominál z doby vlády Františka I. – císaře rakouského a posledního císaře Svaté říše...
Měděná mince o hodnotě 6 krejcarů z roku 1800 byla ražena v pražské mincovně za vlády císaře Františka II., posledního císaře Svaté říše římské. Tato ražba představuje jeden z...
Dobově působivý měděný 6krejcar Františka II. z roku 1800, ražený v tyrolské mincovně Hall – pozoruhodný kus z období konce Svaté říše římské.
Brakteáty představují jedinečný fenomén středověkého mincovnictví, kdy se z tenkého stříbrného plechu o tloušťce 0,1-0,3 mm razily jednostranné mince s hlubokým reliéfem. Technika ražby spočívala v položení plechu na prohloubené razidlo a úderu kladivem, čímž vznikl vypouklý obraz viditelný z obou stran. Období brakteátů od 12. do 14. století představuje vrchol středověkého mincovního umění ve střední Evropě.
Centrum brakteátové ražby leželo v německých zemích, zejména v Sasku, Durynsku, Braniborsku a Švábsku. Míšeňské brakteáty markrabat z rodu Wettinů patří k umělecky nejdokonalejším s detailními portréty panovníků, architektonickými motivy a heraldickými zvířaty. Magdeburské arcibiskupské brakteáty zobrazovaly svatého Mauricia, patrona arcidiecéze, často v kombinaci s postavou arcibiskupa.
Velikost brakteátů se pohybovala od 20 do 45 milimetrů v průměru, což umožňovalo vytvoření detailních kompozic. Ikonografie brakteátů zahrnovala portréty panovníků, světce, heraldická zvířata, architekturu hradů a kostelů nebo symbolické scény. Řezenské brakteáty s motivem klíčů svatého Petra, brunšvické se lvem nebo durynské s jezdcem dokumentují regionální rozmanitost.
Ekonomický systém brakteátů byl založen na pravidelném přeražování, tzv. renovatio monetae. Jednou či dvakrát ročně museli držitelé vyměnit staré brakteáty za nové s určitou srážkou, což představovalo formu zdanění. Tento systém paradoxně podporoval ekonomiku, protože motivoval k rychlému utracení peněz místo jejich hromadění. Období brakteátové měny často koreluje s hospodářským rozkvětem měst.
České a moravské brakteáty 13. století představují specifickou skupinu s motivy českého lva, moravské orlice nebo postavy panovníka. Polské brakteáty Boleslava Kadeřavého a jeho nástupců kombinovaly byzantské vlivy s místní tradicí. Skandinávské brakteáty raného středověku představují odlišný typ – zlaté amulety s runami a germánskou mytologií.
Úpadek brakteátů nastal ve 14. století s návratem k oboustranným grošům. Křehkost a náchylnost k poškození, stejně jako nepraktičnost pro dálkový obchod, vedly k jejich postupnému opuštění. Poslední brakteáty se razily v některých oblastech až do 16. století jako ceremoniální nebo poutní mince.
Pro současné numismatiky představují brakteáty vrchol středověkého uměleckého řemesla s jedinečnou estetikou. Sběratelská hodnota spočívá v jejich uměleckém zpracování, historickém významu a dokumentaci regionálních tradic středověké Evropy, kdy každé biskupství, klášter či město mohlo razit vlastní originální motivy.
