České měděné mince
České měděné mince jsou drobné mince z doby habsburské monarchie, kdy měď sloužila jako kreditní kov pro nejnižší hodnoty. Pravidelně se razily od roku 1760, nejvyšší měděné nominály 15 a 30 krejcarů přinesl rok 1807. Korunová měna z roku 1892 pak čistou měď u drobných mincí nahradila bronzem a niklem.
Řazení produktů
Výpis produktů
Měděný 6 krejcar Františka II. z roku 1800 mincovna Karlovský Bělehrad (značka „E“). Atraktivní mince s výrazným portrétem a orlem. Vzácný i historická hodnota.
Měděný 5/10 krejcar z roku 1858 patří k prvním drobným oběžným ražbám po zavedení desetinné měny v Rakouském císařství. Mince z kremnické mincovny dokládá praktickou stránku...
Měděná mince o nominální hodnotě 3 krejcary z roku 1799 pochází z období vlády Františka II. (jako římského císaře Františka II., později Františka I. Rakouského). Tato mince...
Měděná mince 5/10 krejcaru z roku 1885 byla součástí drobného oběživa Rakouského císařství za vlády císaře Františka Josefa I. Tato mince odráží hospodářskou stabilitu monarchie...
Dobově působivý měděný 6krejcar Františka II. z roku 1800, ražený v tyrolské mincovně Hall – pozoruhodný kus z období konce Svaté říše římské.
Rakouský měděný krejcar z roku 1851, ražený ve Vídni za vlády mladého císaře Františka Josefa I., představuje typickou drobnou minci habsburské měnové reformy.
Ovládací prvky výpisu
Mincovnictví českých zemí stálo po staletí na stříbře. Zlom přinesla tereziánská doba: patentem z roku 1760 se začaly razit měděné krejcary a půlkrejcary jako takzvaná kreditní mince, jejíž hodnotu nezaručoval obsah kovu. Pro české země vznikla zvláštní grešle v hodnotě tří čtvrtin krejcaru se znaky Čech, Moravy a Slezska pod svatováclavskou korunou; razila se naposledy roku 1782.
Za válek s Tureckem a s Napoleonem stát vydával drobné mince ve velkém. Roku 1807 vyšly měděné 15 a 30 krejcary v celkové hodnotě 80 milionů zlatých, svázané hodnotou s papírovými penězi. Finanční patent z roku 1811 snížil bankocetle i měď na pětinu a tyto velké měděné nominály tím zcela znehodnotil. Od roku 1816 se razily opět běžné měděné krejcary; krejcar s letopočtem 1816 se vyráběl beze změny až do roku 1850.
Měď nesla od roku 1760 počáteční písmeno mincovny, například P pro Prahu, W pro Vídeň, S pro Smolník nebo K pro Kremnici; podle něj se dnes jednotlivé ražby rozlišují. Rakouská měna z roku 1857 rozdělila zlatník na sto krejcarů a z mědi zůstaly nominály 5/10, 1 a 4 krejcary. Korunová měna z roku 1892 pak přešla u haléřů na bronz a nikl.
Měď na vzduchu tmavne a vytváří červenohnědou až hnědou patinu. Stejnoměrná ušlechtilá patina k vzhledu staré měděné mince patří a podtrhuje její stáří. Nežádoucí je naopak houbovitá zelená měděnka, která zhoršuje čitelnost a rozrušuje kov; její odstranění vždy ubere část zoxidovaného povrchu.





