Českobudějovické groše

Českobudějovické groše vznikaly v mincovně založené na konci 60. let 16. století z iniciativy české komory, která hledala nové zdroje stříbra poté, co začaly klesat výnosy tradičních center v Jáchymově a Kutné Hoře. Cílem bylo podpořit slibně se rozvíjející těžbu stříbra v jihočeském Rudolfově a vytvořit nové centrum ražby pro jižní oblasti českého království. Mincovna fungovala relativně krátce, především v letech 1569-1577, což činí její produkci vzácnou a ceněnou.

Prvním mincmistrem se stal Tobiáš Gebhart, který začal ražbu nejprve krejcarových nominálů, ale od roku 1573 se mincovna zaměřila na prestižnější groše a později tolary. Razidla dodávali kvalitní rytci - nejprve Nickel Milicz z Jáchymova, poté Mates Doctor z Lince a nakonec Michal Stolz ze slezské Vratislavi, jehož dílem jsou nejkrásnější českobudějovické ražby. Groše z této mincovny vynikají kvalitním zpracováním a často obsahují portréty Maxmiliána II. s charakteristickými prvky renesanční ikonografie, což je činí atraktivními pro sběratele české renesanční numismatiky.

Činnost mincovny byla závislá na výnosech rudolfovských dolů, které se však rychle ztenčily a množství zpracovaného stříbra dramaticky pokleslo. Po smrti Maxmiliána II. v roce 1576 mincovna postupně ukončila činnost, což činí českobudějovické groše vzácnými památkami na ambiciózní, ale neúspěšný pokus o rozšíření českého hornictví. Pro sběratele představují tyto groše možnost vlastnit autentické svědectví o regionálním vývoji českého mincovnictví v období renesance. Investičně jsou atraktivní díky své vzácnosti, kvalitě zpracování a významu pro české numismatické dějiny. Kombinace krátké doby existence mincovny, kvalitních rytců a historického kontextu činí z českobudějovických grošů vyhledávané objekty s výjimečným potenciálem růstu hodnoty.