Bořivoj II., syn Vratislava II., vládl Českému knížectví v letech 1100–1107 a krátce ještě v roce 1117. Jeho vláda byla poznamenána vnitrodynastickými spory a častým střídáním moci, což se promítlo i do mincovnictví. Přesto se právě za Bořivoje II. razily poslední klasické denáry v českých zemích, než byly ve 13. století definitivně nahrazeny novými typy měny.

Denáry Bořivoje II. byly raženy převážně v pražské mincovně a typicky nesou latinský opis ve formě „BORIVOI DUX“ či „BORZWOI DUX“. Na reverzní straně se často objevuje symbol kříže, někdy doplněný o stylizovanou architekturu, náboženské motivy nebo figurální výjevy. Výtvarné zpracování je stále silně schematické, avšak s patrným vývojem oproti starším denárům z 11. století.

Bořivojovy denáry představují přechodové období – na jedné straně pokračují v dlouhé tradici přemyslovského denárového mincovnictví, na straně druhé již předznamenávají jeho postupné utlumení. Výskyt těchto mincí je poměrně omezený a dobře dochované kusy jsou dnes vysoce ceněny pro svou historickou a sběratelskou hodnotu.

Denáry Bořivoje II. uzavírají jednu z nejstarších kapitol českého mincovnictví. Jsou odrazem nejen měnové politiky, ale také složité mocenské situace v době, kdy Přemyslovci hledali rovnováhu mezi domácí vládou a císařským vlivem. Pro sběratele představují vzácný relikt z konce denárové éry, který v sobě spojuje tradici, nejistotu i začínající změnu středověké Evropy.