Denáry Caracally
Denáry Caracally dokumentují vládu kontroverzního císaře z let 211-217 n.l. Tyto stříbrné mince vznikaly za vlády syna Septimiusa Severuse známého zavražděním bratra Gety a Constitutio Antoniniana. Jejich historická dramatičnost a politický kontext z nich činí fascinující objekty severovské říše.
Výpis produktů
Stříbrný denár císaře Elagabala ražený v Římě mezi lety 220–222 n. l. představuje typ s božstvem Libertas, symbolem svobody římských občanů. Tento exemplář o hmotnosti 1,41 g...
Stříbrný denár císaře Commoda představuje fascinující doklad pozdního období Antoninovské dynastie, kdy se římská říše začala měnit z éry stability do éry krize. Mince nese...
Stříbrný denár císaře Severa Alexandra z římské mincovny představuje pozdní etapu klasického římského mincovnictví, kdy si impérium udržovalo vysokou úroveň řemeslného...
Měděný denár z roku 1763, ražený za vlády císařovny Marie Terezie, patří mezi drobné oběživo tereziánského období. Tyto mince byly určeny pro Uherské království a představují...
Stříbrný denár Herberta I., hraběte z Maine, ražený ve městě Le Mans po roce 1015. Typický „městský–hraběcí“ typ s křížem a opisem, významný doklad regionální autonomie ve...
Stříbrný denár Fridricha I. Barbarossy, císaře Svaté říše římské, ražený v Miláně po dobytí města roku 1162. Významný doklad moci a imperiální politiky Štaufů v severní Itálii.
Vzácný denár Oty I. Sličného, olomouckého údělného knížete z rodu Přemyslovců. Mince ražená v Olomouci představuje významný doklad moravského mincovnictví a posílení regionální...
Stříbrný denár knížete Bedřicha, ražený v Praze v letech 1173–1189. Výjimečný typ s nápisem jména kněžny Alžběty, Bedřichovy manželky, což z něj činí unikátní doklad dynastické...
Stříbrný denár Přemysla Otakara I., významného českého krále, ražený v Praze na přelomu 12. a 13. století. Historicky zásadní mince z období, kdy byl českému státu potvrzen...
Stříbrný denár knížete Břetislava II. z pražské mincovny, ražený mezi lety 1092–1100. Výjimečný vzácný typ katalogu Cach 390b, navíc certifikovaný NGC s hodnocením AU 58 –...
Stříbrný denár Vratislava II., prvního českého krále, ražený v Praze na konci 11. století. Výjimečný doklad vzestupu českého státu a královského titulu, certifikovaný NGC s...
Stříbrný denár knížete Vladislava I. z pražské mincovny představuje cenný doklad raně středověkého českého mincovnictví. Mince s hodnocením AU 55 potvrzuje výjimečný stav...
Marcus Aurelius Antoninus, známý jako Caracalla (211-217 n.l.), vešel do historie jako jeden z nejkontroverzničjších římských císařů a jeho denáry dokumentují dramatické události konce severovské dynastie. Nejvíce proslul zavražděním bratra Gety a vydáním Constitutio Antoniniana, kterou udělil římské občanství všem svobodným obyvatelům říše. Caracallovy denáry tak zachycují období zásadních změn v říšské politice a struktuře římské společnosti.
Ikonografie Caracallových denárů reflektuje vojenský charakter jeho vlády prostřednictvím častých odkazů na legionářskou loajalitu a vojenské ctnosti. Charakteristické jsou portréty s tvrdými, nelítostnými rysy a vojenským zaměřením, což kontrastuje s idealizovanými portréty dřívějších císařů. Reverzy často zobrazují alegorie jako VIRTUS AUGUSTI nebo motivy související s vojenskými kampaněmi, přičemž četné jsou také dynasty emise zahrnující matku Julii Domnu, která hrála významnou roli v jeho vládě.
Ekonomická politika Caracally se odrazila v monetárních inovacích včetně zavedení dvojitého denáru (antoninianus) jako nového nominály mírně znehodnoceného stříbrného obsahu. Tato měnová reforma měla řešit fiskální problémy způsobené nákladnou vojenskou politikou a štědrostí vůči legionářům. Constitutio Antoniniana měla také ekonomické dopady prostřednictvím rozšíření daňové základny na nově naturalizované občany.
Historická dramatičnost Caracallovy vlády včetně bratrovraždy a následné damnatio memoriae Gety dodává jeho denárům intenzivní emocionální rozměr jako numismatickým svědectvím rodinné tragédie na nejvyšší úrovni římské politiky. Pro sběratele představují tyto mince fascinující kombinaci politického dramatu s monetárními inovacemi, přičemž jejich studium poskytuje vhled do mechanismů funkcionár římské autokracie a dokumentuje způsoby, jakými osobní konflikty ovlivňovaly říšskou politiku a společnost.
