Didrachmy
Didrachmy byly dvojité drachmy ražené v antickém Řecku a helénistickém světě jako hlavní obchodní mince od 6. století př. n. l. Nejslavnější římské didrachmy s hlavou Romy a Dioskúry na bigu představují rané stříbrné mincovnictví republiky. Pro sběratele nabízejí didrachmy prestižní antické ražby dokumentující rozkvět klasické civilizace.
Antický stříbrný nomos z Tarentu (cca 380–345 př. n. l.) s jezdeckým motivem eféba a Tarasem na delfínu – klasický symbol moci a mořské identity Magna Graecia.
Didrachmy představovaly dvojnásobek základní řecké měnové jednotky drachmy a vážily podle různých standardů 6 až 8,7 gramu stříbra. První didrachmy razily řecké kolonie v jižní Itálii a na Sicílii již v 6. století př. n. l., odkud se rozšířily po celém helénském světě. Klasické období řeckých didrachem představuje vrchol antického mincovního umění s dokonalým spojením estetiky a řemeslné zručnosti.
Korintské didrachmy s Pégatem a Athénou v korintské helmě patřily k nejrozšířenějším obchodním mincím archaického a klasického období. Syrakúské didrachmy 5. století př. n. l. s hlavou nymfy Arethúsy obklopenou delfíny jsou považovány za vrchol řeckého mincovního umění. Práce mistrů jako Kimon nebo Euainetos představují miniaturní sochařská díla překonávající omezení mincovního reliéfu.
Římské didrachmy, zvané též quadrigati, razila republika od roku 280 př. n. l. jako první stříbrné mince určené pro obchod s řeckým jihem. Nejikoničtější typ zobrazuje hlavu mladé Romy v přilbě na aversu a Dioskúry Castora a Polluxe jedoucí na koních na reversu s nápisem ROMA. Tyto mince vážily 6,8 gramu podle kampánského standardu a představovaly most mezi řeckým a římským mincovnictvím.
Makedonské didrachmy Alexandra Velikého s hlavou Hérakla v lví kůži a sedícím Diem držícím orla ovlivnily mincovnictví celého helénistického světa. Ptolemaiovské didrachmy z Egypta s portréty vládců a orlem na reversu dokumentují syntézu řeckých a egyptských tradic. Seleukovské ražby s Apollónem a trojnožkou kombinovaly řecké motivy s orientálními vlivy.
Kartáginské didrachmy s hlavou Tanit a koněm představují punskou interpretaci řeckého mincovního standardu. Během punských válek sloužily tyto mince k financování Hannibalových tažení. Keltské napodobeniny řeckých didrachem, zejména makedonského typu, dokumentují kulturní vliv helénismu na barbarské kmeny.
Technické provedení didrachem dosáhlo vrcholu v helénistickém období, kdy dvorní rytci vytvářeli portréty panovníků s nebývalým realismem. Baktrické didrachmy řecko-baktrických králů jako Eukratida nebo Antimachos představují syntézu řeckého umění s centrálněasijskými tradicemi.
Pro současné sběratele představují didrachmy prestižní oblast antické numismatiky s mimořádnou uměleckou hodnotou. Historická hodnota spočívá v dokumentaci rozkvětu řecké civilizace, šíření helénismu od Španělska po Indii a postupné transformace klasického světa v helénistické monarchie a nakonec v římské impérium.
