Drážďanské tolary
Drážďanské tolary představují prestižní velké stříbrné mince ražené v saské ústřední mincovně v Drážďanech od 16. století. Po připojení k říšskému mincovnímu řádu roku 1571 se Drážďany staly významným centrem tolarové ražby pro celé Sasko.

Saský půltolar z roku 1570 ražený v Drážďanech za vlády kurfiřta Augusta – silná mince pozdní renesance s jedinečným portrétem s mečem a propracovaným erbem Wettinů.

Vzácný půltolar z roku 1628 s portrétem Jana Jiřího I. Saského v rytířské zbroji je atraktivním svědectvím třicetileté války a saské mincovní tradice.
Drážďanské tolary vznikly jako součást velké mincovní reformy kurfiřta Augusta Saského po roce 1571, kdy se Sasko připojilo k říšskému mincovnímu řádu. Drážďanská mincovna, která už byla od roku 1553 ústřední mincovnou celého saského kurfiřtství, začala systematicky razit velké stříbrné tolary podle jednotných říšských standardů.
Tyto tolary se vyznačovaly vysokou kvalitou zpracování odpovídající prestižnímu postavení Drážďan jako rezidence saských kurfiřtů. Nesly portréty panovníků a saské znaky, často doplněné o nápisy zdůrazňující jejich postavení jako kurfiřtů Svaté říše římské. Zvláštní význam měly tolary z období Augusta II. Silného a Augusta III., kdy byly Drážďany barokní metropolí střední Evropy.
Drážďanská mincovna využívala stříbro z bohatých krušnohorských dolů a díky své centralizované pozici mohla zajistit konstantní kvalitu a dostupnost tolarů pro celé saské území. Tyto mince se těšily důvěře obchodníků po celé střední Evropě a často sloužily jako mezinárodní platidlo díky své stabilitě a ryzosti.
Pro dnešní numismatiky představují drážďanské tolary fascinující spojení saské státní moci s evropskou tolarovou tradicí. Dokumentují období od reformního kurfiřtství 16. století až po zánik samostatného saského mincovnictví, kdy Drážďany patřily k nejvýznamnějším mincovním centrům německých zemí.