Dukáty
Dukáty vznikly v Benátkách roku 1284 jako prestižní zlaté mince a po šest století představovaly nejstabilnější měnu Evropy. Od benátského zecchina přes uherské, nizozemské až po rakouské dukáty udržovaly konstantní obsah 3,5 gramu zlata. Pro sběratele představují dukáty vrchol zlatého mincovnictví s mimořádnou historickou a investiční hodnotou.
Zlatý dukát Ferdinanda V. z roku 1838 ražený v Karlsburgu je elegantním symbolem habsburské moci a tradiční mincovní řemeslnosti střední Evropy.
Dukáty poprvé vyrazil benátský dóže Giovanni Dandolo roku 1284 jako zlaté mince s konstantním obsahem 3,494 gramu čistého zlata ryzosti 986/1000. Název pochází z latinského nápisu na reversu „Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus" (Tobě, Kriste, buď dáno toto vévodství, které spravuješ). Benátský dukát, známý též jako zecchino, se stal vzorem pro celou Evropu a symbolem měnové stability až do 20. století.
Ikonografie původního dukátu zobrazovala klečícího dóžete přijímajícího prapor od svatého Marka na aversu a Krista v mandorle na reversu. Konstantní váha a ryzost dukátu zůstala neměnná po více než 500 let, což z něj učinilo nejdůvěryhodnější mezinárodní platidlo. Benátské dukáty se razily až do pádu republiky roku 1797 a byly přijímány od Anglie po Čínu.
Uherské dukáty zavedené Karlem Robertem roku 1325 využívaly zlato z kremnicských a sedmihradských dolů. Svatoladislavský dukát s postavou uherského patrona a erbem Anjouovců dosáhl mimořádné kvality a stal se vzorem pro polské, české a slezské ražby. Matyáš Korvín razil první portétní dukáty s realistickým zobrazením panovníka, což představovalo průlom v renesančním mincovnictví.
Nizozemské dukáty Spojených provincií ze 17. století financovaly zlatý věk republiky. Rytíř s mečem a svazkem šípů symbolizoval jednotu sedmi provincií a tyto dukáty se staly oblíbenou obchodní mincí v baltském a východoevropském obchodě. Ruské červonce napodobující nizozemský vzor razili od Petra Velikého jako prestižní platidlo carského dvora.
Rakouské dukáty s portrétem panovníka a dvouhlavým orlem představovaly oficiální zlatou měnu habsburské monarchie. Čtyřnásobné dukáty Ferdinanda III. nebo Marie Terezie patří mezi nejkrásnější barokní ražby. Sovránek dukát z roku 1872 s portrétem Františka Josefa I. pokračoval v ražbě až do roku 1914 a dodnes se razí jako investiční mince.
Církevní dukáty papežského státu, kolínského nebo salcburského arcibiskupství kombinovaly náboženskou symboliku s politickou mocí. Městské dukáty Hamburku, Norimberku nebo Frankfurtu dokumentují ekonomickou sílu říšských měst. Vícenásobné dukáty až do hodnoty sta dukátů sloužily jako diplomatické dary a reprezentační platidla.
Pro současné numismatiky představují dukáty ideální spojení historické hodnoty s investičním potenciálem díky konstantnímu obsahu zlata. Sběratelská hodnota spočívá v nepřerušené tradici šesti století, během nichž dukát představoval symbol kvality, stability a prosperity od středověkých Benátek až po moderní investiční ražby.
