Feniky Viléma II. Pruského
Feniky Viléma II. Pruského představují drobné mince ražené za vlády posledního německého císaře a pruského krále v letech 1888–1918. Tyto měděné a později hliníkové ražby tvořily nejnižší nominály peněžního oběhu Německého císařství. Feniky Viléma II. dokumentují období vilémovského Německa až do jeho porážky v první světové válce.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Feniky Viléma II. Pruského patří k nejběžnějším mincím německého císařství z přelomu 19. a 20. století. Vilém II. Hohenzollern nastoupil na trůn roku 1888 po krátkém panování svého otce Fridricha III. a vládl až do abdikace v listopadu 1918. Jeho třicetileté panování představuje vrchol i pád vilémovského Německa a drobné feniky z tohoto období provázely každodenní život milionů Němců.
Německé císařství sjednocené roku 1871 zavedlo jednotnou měnu – říšskou marku dělenou na sto feniků. Ražba feniků probíhala v mincovnách jednotlivých spolkových států, přičemž každá používala vlastní značku. Berlínská mincovna nesla značku A, Mnichov D, Muldenhütten E, Stuttgart F, Karlsruhe G, Darmstadt H a Hamburk J. Tato rozmanitost značek činí z feniků Viléma II. zajímavou sbírkovou oblast.
Feniky se razily v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20 a 25 feniků z různých kovů podle nominální hodnoty. Nejnižší hodnoty byly měděné, vyšší mědinikové. Avers nesl říšského orla, reverz zobrazoval nominální hodnotu a letopočet. Na rozdíl od vyšších nominálů feniky nezobrazovaly portrét císaře ani znaky jednotlivých států, což zdůrazňovalo jejich celoříšský charakter.
První světová válka přinesla zásadní změny v mincovnictví. Nedostatek kovů vedl k náhradním materiálům – feniky se začaly razit ze železa, zinku a hliníku. Tyto válečné ražby se vyznačují nižší kvalitou zpracování a rychlejším opotřebením. Porážka Německa a abdikace Viléma II. v listopadu 1918 ukončily éru císařských feniků.
Pro sběratele představují feniky Viléma II. dostupnou vstupní bránu do německé numismatiky. Běžné ročníky jsou cenově přístupné, avšak kompletní sbírka zahrnující všechny mincovny a varianty představuje náročný sběratelský úkol. Zvláště ceněny jsou ražby z méně produktivních mincoven, válečné emise z náhradních kovů a mince v nejvyšším stupni zachovalosti.




