Follisy

Follisy patří k typickým mincím pozdní antiky a jejich nástup souvisí se snahou obnovit pořádek v peněžním oběhu po krizích 3. století. Zavedeny byly při měnové reformě císaře Diokleciána (244–311) kolem roku 294, kdy se římská správa pokusila stabilizovat soustavu nominálů a lépe zásobovat trh drobnými penězi. V moderní numismatice se pro tento typ často užívá i označení nummus, protože dobové názvosloví není v pramenech vždy jednoznačné.

Rané follisy bývají popisovány jako větší bronzové mince, které mohly mít tenkou stříbrnou povrchovou vrstvu, aby působily hodnotněji a snáze se odlišily od nižších měděných ražeb. V období tetrarchie a za Konstantinovské dynastie se staly běžným platidlem, na němž se odrážela oficiální propaganda i obraz moci: panovník, armáda, vítězství či božská ochrana státu. Právě díky masové ražbě ve státních mincovnách představují follisy důležitý pramen k dějinám správy i ideologie pozdní římské říše.

V průběhu 4. století se však měnila hmotnost i průměr těchto bronzových mincí, což souviselo s dalšími reformami, s vývojem cen a s potřebami státní pokladny. Postupné zmenšování nominálu vedlo k tomu, že „follis“ se stal spíše pohodlným odborným názvem pro širší skupinu pozdně římských bronzů než pro jednu pevně vymezenou hodnotu. Dějiny follisů tak dobře ukazují, jak se v pozdní antice proměňovala role drobné měny v ekonomice, která musela financovat armádu i rozsáhlý aparát říše.

Jméno má navíc pozoruhodný jazykový rozměr: latinské follis znamená „měšec“ či „vak“, což se vykládá jako připomínka peněz počítaných ve větším množství. V pozdějších staletích se pojem znovu objevuje i v byzantském prostředí, kde označuje měděné oběživo jiné doby a jiného systému. Follisy proto spojují konec antického Říma s navazující tradicí východního Středomoří a patří k nejvýmluvnějším svědkům měnových proměn přelomu starověku a raného středověku.