Forinty mají své kořeny ve slavných zlatých florinech, které se poprvé objevily ve Florencii roku 1252 a rychle se staly standardem evropského obchodu. Tyto prestižní zlaté mince s lilií (florenským symbolem) a svatým Janem Křtitelem se rozšířily po celé Evropě a inspirovaly vznik podobných mincí v desítkách evropských měst.

V českých zemích se forinty objevily již ve 14. století za vlády Karla IV., který razil zlaté floriny jako součást své ekonomické politiky. Tyto mince symbolizovaly mezinárodní prestiž České koruny a napomáhaly rozvoji obchodu s ostatními evropskými zeměmi. České floriny často nesly královské portréty a heraldické symboly, což z nich činilo významné propagandistické nástroje.

Největší význam získaly forinty v období Rakouska-Uherska, kdy se staly základní měnovou jednotkou monarchie. Rakousko-uherské forinty byly primárně stříbrné mince s bohatou ikonografií habsburských panovníků. Nejznámější jsou forinty s portréty Františka Josefa I., které se razily po desetiletí a staly se symbolem stability a jednoty říše.

Forinty 19. století představují vrchol středoevropského mincovního umění. Precizní portréty císařů, detailní erby a klasicistní kompozice činí z těchto mincí umělecká díla. Různé nominály - od půlforintů po dvojforinty - umožňovaly široké použití v každodenním životě i při velkých obchodních transakcích.

Pro české sběratele mají forinty zvláštní význam jako součást našich národních dějin. Představují období, kdy české země byly součástí větších evropských celků, ale přitom si uchovávaly svou identitu. Sběratelská hodnota forintů spočívá v kombinaci historického významu, umělecké kvality a dostupnosti pro širší sběratelskou obec.