Friedrich II. Saský

Fridrich II. Saský Mírný vládl jako kurfiřt saský a durynský lankrabě v letech 1428 až 1464, v období relativního míru a hospodářského rozkvětu mezi husitskými válkami a reformací. Jeho dlouhá vláda přinesla stabilizaci saského mincovnictví a využití bohatých stříbrných nalezišť v Krušných horách. Numismatické dědictví Fridricha II. dokumentuje vzestup Saska k pozici jedné z nejvýznamnějších říšských zemí.

Stříbrné groše představovaly páteř saského mincovnictví. Míšeňské groše s charakteristickým lvem ve skoku a kurfiřtským erbem cirkulovaly po celé střední Evropě. Kvalita stříbra z Freibergu, Schneebergu a Annabergu zajišťovala vysokou hodnotu těchto ražeb. Široké groše (Breite Groschen) s větším průměrem umožňovaly detailnější ikonografii.

Zlaté mince dokumentují rostoucí prosperitu. Rýnské zlatníky ražené podle říšského standardu obsahovaly kurfiřtský erb s překříženými meči. Fridrich II. jako jeden z kurfiřtů měl právo razit zlaté mince nejvyšší kvality. Goldgulden z této éry patří mezi nejkvalitnější německé ražby 15. století.

Brakteátové mincovnictví pokračovalo v regionální tradici. Jednostranné brakteáty s motivy saského lva, durynského koně nebo architektonických prvků představovaly lokální platidlo. Tyto křehké mince z tenkého stříbrného plechu dokumentují pokračování středověké tradice. Hohlpfennige jako duté feniky sloužily pro nejdrobnější platby.

Společné ražby s bratrem Vilémem III. komplikují atribuci. Bratři vládli společně až do roku 1445, kdy si rozdělili území. Mince tohoto období nesou oba jména nebo společné symboly. Po rozdělení razil Fridrich II. samostatně v míšeňské části, zatímco Vilém v durynské. Numismatické rozlišení vyžaduje detailní studium.

Mincovní řád z roku 1444 stabilizoval saské mincovnictví. Standardizace váhy a ryzosti grošů podle lipského vzoru vytvořila důvěryhodnou měnu. Fridrich II. prosadil přísnější kontrolu mincoven a potlačení falšování. Mincmistrovské značky umožňují identifikaci jednotlivých mincoven a období.

Územní zisky rozšířily mincovní produkci. Získání Durynska roku 1440 po vymření místní linie přineslo kontrolu nad erfurtskou a nordhausenskou mincovnou. Fridrich II. sjednotil mincovní systém svých území, vytvářeje základ budoucí saské mincovní dominance.

Kulturní mecenát ovlivnil ikonografii. Založení univerzity v Lipsku jeho otcem pokračovalo za Fridricha II., který podporoval vzdělání a umění. Mince této éry vykazují rostoucí kvalitu ryteckého umění, předznamenávajíce renesanční rozmach.

Pro současné sběratele představují mince Fridricha II. Saského klasiku středověké numismatiky. Historická hodnota spočívá v dokumentaci přechodu od středověku k renesanci v jedné z nejbohatších německých zemí, kdy stříbro z Krušných hor položilo ekonomický základ pro budoucí roli Saska jako kolébky reformace a centra německé kultury.