Groše
Groše vznikly ve 13. století jako velké stříbrné mince v hodnotě dvanácti denárů a rychle se rozšířily po celé Evropě. Od italského grosso přes francouzský gros, český pražský groš až po polský grosz představovaly základ středověkého měnového systému. Pro sběratele nabízejí groše fascinující přehled středověkého a raně novověkého mincovnictví.
Stříbrný groš vévody Albrechta Hohenzollerna z roku 1543, ražený v Královci, představuje významnou minci raně novověkého Pruska.
Měděný Rechenpfennig z doby císaře Rudolfa II. (1576–1612), ražený pravděpodobně v Norimberku. Žeton užívaný k počítání i obchodu, dnes vzácná historická památka.
Stříbrný trojak ražený v Rize v roce 1595 za vlády Zikmunda III. Vasy – krále Polska a Švédska. Klasický renesanční typ s portrétem panovníka a městským znakem.
Stříbrný 1/24 tolaru, neboli 1 groš, z let 1601–1603 pochází z vévodství Schleswig-Holstein-Gottorp a byl ražen za vlády vévody Jana Adolfa.
Středověký mečový groš z Míšně ražený za vlády Friedricha II. Saského a jeho manželky Margarethy představuje významný artefakt pozdně gotického mincovnictví saského území.
Stříbrný pražský groš Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) z Kutné Hory. Nese typický lví štít a legendu s panovníkovou titulaturou. Cenný kus rané habsburské numismatiky s...
Mince je v pěkném sběratelském stavu (viz foto). Odpovídá katalogům Kopicki 1229 a Kamiński 1377. Autentický dobový kus s jasně čitelnými detaily, ideální pro rozšíření sbírky...
Historický trojak z roku 1597 ražený v Olkuszi za vlády Zikmunda III. Vasy, odráží mocenský rozmach polsko-litevské unie i mistrovství renesanční mincovní tvorby.
Početní groš z doby císaře Rudolfa II. byl užíván jako žeton pro obchodní a účetní účely. Nese habsburské a zemské znaky a dokládá rozvinutou kulturu obchodu v pozdní renesanci.
Trojgroš z roku 1599 ražený v Brombergu za vlády Zikmunda III. Vasy je typickým představitelem polsko-litevské mincovní reformy na přelomu 16. a 17. století a důležitým dokladem...
Historický trojak z roku 1595 ražený v Olkuszi za vlády Zikmunda III. Vasy, odráží mocenský rozmach polsko-litevské unie i mistrovství renesanční mincovní tvorby.
Stříbrný trojak ražený v Rize v roce 1594 za vlády Zikmunda III. Vasy – krále Polska a Švédska. Klasický renesanční typ s portrétem panovníka a městským znakem.
Groše se poprvé objevily v Benátkách roku 1202 jako grosso matapan obsahující 2,2 gramu čistého stříbra, což představovalo dvanáctinásobek běžného denáru. Název pochází z latinského denarius grossus, tedy tlustý denár, který odpovídal potřebě větších nominálů v rozkvétajícím obchodu 13. století. Grošový systém se během několika desetiletí rozšířil od Středomoří až po Balt a vytvořil první skutečně celoevropský měnový standard.
Průlomový význam měl francouzský gros tournois Ludvíka IX. z roku 1266, který se stal vzorem pro většinu evropských grošů. Český pražský groš zavedený Václavem II. roku 1300 obsahoval 3,7 gramu stříbra a díky kutnohorskému stříbru se stal mezinárodní měnou střední Evropy. Jeho ražba pokračovala s různými modifikacemi až do 16. století a ovlivnila mincovnictví Polska, Uher i německých zemí.
Technické parametry grošů se lišily podle regionu a období. Anglický groat Eduarda I. vážil 4,7 gramu, burgundský groot přes 3 gramy, zatímco pozdější říšské groše obsahovaly již jen 1,5-2 gramy stříbra. Míšeňské groše 14. století s typickým lvem se staly vzorem pro saské a durynské mincovnictví. Polské grosze Kazimíra Velikého následovaly český vzor, ale s vlastní ikonografií orlice a koruny.
Úpadek grošového systému nastal v 15. století s poklesem obsahu stříbra. Původně stříbrné groše se měnily v bílonové mince s minimálním obsahem drahého kovu. Husitské groše s kalichem dokumentují nejen náboženské války, ale i inflační tlaky válečného hospodářství. V německých zemích se groš transformoval v groschen, který přežil jako drobná mince až do 20. století.
Renesanční období přineslo poslední velké stříbrné groše, jako byly papežské grossi nebo benátské mocenigo. Třicetiletá válka znamenala definitivní konec kvalitních grošových ražeb, které nahradily lehčí krejcary a později industriální drobné mince. Název groš však přežil v různých formách – od pruského silbergroschen přes polský grosz až po rakouský groschen.
Pro současné numismatiky představují groše klíčový sběratelský obor dokumentující přechod od feudální k tržní ekonomice. Historická hodnota grošů spočívá v jejich svědectví o rozvoji evropského obchodu, urbanizace a postupné monetarizace společnosti, kdy se mince staly každodenní součástí života měšťanů i venkovanů.
