Jan Lucemburský, český král v letech 1310–1346, pokračoval v mincovní tradici svého tchána Václava II. a zachoval systém ražby pražských grošů, který prokázal svou stabilitu a důvěryhodnost. Groše z jeho vlády se razily zejména v Kutné Hoře a patří k nejvyhledávanějším středověkým mincím, neboť představují spojení tradičního českého mincovnictví s mezinárodní prestiží rodu Lucemburků.

Groše Jana Lucemburského si zachovaly standardní parametry – vysokou ryzost, hmotnost okolo 3,5 gramu a výraznou ikonografii. Na averzu se objevuje opis „IOHANNES PRIMUS DEI GRATIA REX BOEMIE“ s královskou korunou, reverz tradičně nese českého dvouocasého lva a opis „GROSSI PRAGENSES“. Tím bylo zdůrazněno pokračování domácí měnové kontinuity navzdory dynastické změně.

V době Jana Lucemburského hrály české země důležitou roli v evropské politice a mincovnictví bylo prostředkem, jak tuto prestiž vyjadřovat i směrem navenek. Kutnohorská mincovna byla nadále klíčovým ekonomickým centrem, které zásobovalo nejen český trh, ale i okolní regiony. Groše byly oblíbené pro svou kvalitu a rozšířily se do oběhu v sousedních státech včetně Polska, Uher a německých zemí.

Groše Jana Lucemburského dnes představují cenný doklad přechodu mezi přemyslovskou a lucemburskou érou v českém mincovnictví. Sbírat je znamená dotýkat se doby rytířské diplomacie, expanze a konsolidace královské moci. Jsou nejen krásné svým provedením, ale i významné svou schopností zachovat kontinuitu českého peněžního systému v proměnlivém 14. století.