Hemidrachmy

Hemidrachmy patří mezi zlomkové nominály starověkého Řecka a už názvem vyjadřují hodnotu „půldrachmy“. V řeckém světě neexistovala jednotná měna v moderním smyslu, a proto se hemidrachma objevovala v různých místních podobách podle toho, jaký váhový standard daná obec používala. Společným jmenovatelem byla vazba na drachmu jako základní účetní jednotku stříbrného oběhu.

V tradičním dělení představovala hemidrachma tři oboly, tedy polovinu drachmy, což z ní činilo dobře využitelný nominál pro běžné platby. Na attickém standardu se uvádí hmotnost zhruba kolem 2,1 gramu stříbra, jinde se však mohla lišit podle regionu a místní praxe. Takové rozdíly jsou pro řecké mincovnictví typické, protože důvěra v mince se odvozovala od pověsti mincovny a kvality kovu.

Hemidrachmy se razily v řadě oblastí Egejského světa i na okrajích řecké kultury a jejich motivy zpravidla nesly znaky obce, božstva nebo místní symboly. Právě na zlomkových nominálech je dobře vidět, jak městské státy spojovaly každodenní ekonomiku s vyjádřením své identity. Vedle toho hemidrachmy pomáhaly vyplnit „mezeru“ mezi drobnými oboly a většími mincemi, které se uplatňovaly spíše v dálkovém obchodě či státních platbách.

V helénistické době se řecké názvosloví a nominály šířily s politickými změnami napříč východním Středomořím a některé hemidrachmy vznikaly i v prostředí, které navazovalo na řeckou tradici pod římskou nadvládou. Pojem tak neoznačuje jedinou konkrétní ražbu, ale dlouhodobě srozumitelnou hodnotu v systému založeném na drachmě a obolech. Hemidrachmy proto představují hlavně dějiny praktického dělení peněz v antice a způsobu, jak se řecké měnové zvyklosti udržely v různých regionech.