Krejcary
Krejcary patřily po staletí k nejrozšířenějším drobným mincím ve střední Evropě. Pojmenování vychází z německého „Kreuzer“, tedy mince s křížem, a do českých zemí se pevně zapsalo zejména v době habsburské monarchie.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tříkrejcar císaře Ferdinanda III. byl ražen roku 1637 ve vídeňské mincovně na počátku jeho vlády. Tento drobný nominál navazoval na mincovní systém zavedený za jeho...
Stříbrný tříkrejcar císaře Ferdinanda II. byl ražen roku 1632 ve vídeňské mincovně v období třicetileté války. Tento drobný nominál patřil mezi běžné mince habsburského měnového...
Stříbrný tříkrejcar císaře Ferdinanda II. byl ražen v pražské mincovně roku 1635 v období třicetileté války. Tento drobnější nominál sloužil především pro každodenní obchodní...
Stříbrný tříkrejcar císaře Ferdinanda II. pochází z období třicetileté války, kdy byly v českých zemích raženy drobné nominály určené především pro běžný peněžní oběh. Tento typ...
Stříbrný 20krejcar Ferdinanda V. z revolučního roku 1842 – svědek dramatických událostí habsburské monarchie a symbol odcházejícího absolutismu.
Stříbrný 20krejcar z období vlády Ferdinanda I. představuje typickou oběžnou minci předbřeznové habsburské monarchie. Pražská ražba dokládá význam českých zemí v rámci říše a...
Stříbrný 20 krejcar z období vlády Ferdinanda V. představuje významný nominál uherské části habsburské monarchie. Mince ražená v letech 1837–1848 je cenným dokladem...
Měděný 1 krejcar z roku 1761 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1816 byl ražen za vlády císaře Františka I. Rakouského krátce po napoleonských válkách, v době zásadních měnových a hospodářských změn habsburské...
Stříbrný 7krejcar z roku 1802 pochází z období vlády Františka II., posledního císaře Svaté říše římské. Mince představuje typickou ukázku drobné oběžné ražby přelomu 18. a 19....
Měděný 6 krejcar Františka II. z roku 1800 mincovna Karlovský Bělehrad (značka „E“). Atraktivní mince s výrazným portrétem a orlem. Vzácný i historická hodnota.
Měděný 6 krejcar Františka II. z roku 1800 mincovna Karlovský Bělehrad (značka „E“). Atraktivní mince s výrazným portrétem a orlem. Vzácný i historická hodnota.
Krejcary nesou jméno od německého označení Kreuzer, které připomínalo kříž jako častý motiv raných ražeb. Původně šlo o stříbrnou minci raženou už od 13. století v jihotyrolském Meranu a její název se postupně rozšířil do prostoru Svaté říše římské. V měnové praxi se krejcar stal srozumitelnou jednotkou pro každodenní obchod i výběr poplatků.
V 16. století se ustálily převodní poměry, které krejcar pevně zasadily do širšího měnového systému. V jihoněmeckém prostředí se uváděl vztah, kdy jeden zlatý (gulden) odpovídal několika desítkám krejcarů, což usnadňovalo účetnictví i směnu mezi oblastmi. Do českých zemí se krejcar prosazoval v rámci habsburské měnové soustavy a stal se běžnou součástí peněžního oběhu.
Význam krejcaru rostl i tím, že se používal napříč rozsáhlými územími monarchie, kde bylo potřeba sjednocovat měnové zvyklosti. V 19. století se v habsburských zemích pojil se zlatým (florinem) jako drobná jednotka a po reformách se měnila i jeho účetní podoba. Zlom přinesla měnová úprava z roku 1857, která přešla na desetinné členění, takže jeden zlatý tvořilo sto krejcarů.
Konec krejcaru jako oficiální jednotky souvisel s reformou roku 1892, kdy zlatý nahradila koruna a drobné hodnoty převzal haléř. Přesto slovo „krejcar“ v češtině dlouho přežívalo jako lidové označení malých peněz a objevovalo se v rčeních i každodenní mluvě. V paměti střední Evropy tak zůstává jako připomínka staršího měnového řádu i proměn hospodářství v novověku.
