Krejcary
Krejcary představovaly základní drobnou minci střední Evropy od 13. století až do zavedení korunové měny. Název pochází z latinského cruciatus označující kříž na prvních ražbách. Pro sběratele nabízejí krejcary dostupný vhled do každodenního peněžního oběhu habsburské monarchie, německých států a dalších zemí po více než šest století.
Měděný krejcar z roku 1762 s portrétem císaře Františka I. Lotrinského představuje dobovou oběžnou minci z období habsburské monarchie během sedmileté války.
Stříbrný XV krejcar z roku 1735 s portrétem císaře Karla VI. představuje ukázku bohatého habsburského mincovnictví raného 18. století.
Měděný 1 krejcar z roku 1803, ražený v Badensku za vlády Karla Fridricha. Historická mince z napoleonské éry s erbem bádenské dynastie.
Stříbrný 20krejcar Ferdinanda V. z revolučního roku 1848 – svědek dramatických událostí habsburské monarchie a symbol odcházejícího absolutismu.
Vzácný stříbrný 20krejcar z roku 1759 ražený v Praze za vlády Marie Terezie, představující ranou fázi tereziánských mincovních reforem.
Stříbrný 20krejcar Marie Terezie z roku 1772 ražený ve Vídni představuje významnou ukázku tereziánského mincovnictví v době reforem a centralizace monarchie.
Stříbrný krejcar z roku 1726 ražený za regentství Christiane Charlotte v Braniborsku-Ansbachu – unikátní památka na výjimečné období ženské vlády v rámci německých států.
Stříbrný 20krejcar Marie Terezie z roku 1769 ražený ve Vídni představuje významnou ukázku tereziánského mincovnictví v době reforem a centralizace monarchie.
Stříbrný 20krejcar Marie Terezie z roku 1768 ražený ve Vídni představuje významnou ukázku tereziánského mincovnictví v době reforem a centralizace monarchie.
Netypická měděná mince o hodnotě 30 krejcarů z roku 1807 představuje zajímavý přechodový nominál z doby vlády Františka I. – císaře rakouského a posledního císaře Svaté říše...
Elegance tereziánského mincovnictví v podobě stříbrného 20 krejcaru z roku 1759, raženého ve Vídni – s portrétem císařovny a císařským orlem na piedestalu.
Elegance tereziánského mincovnictví v podobě stříbrného 20 krejcaru z roku 1764, raženého ve Vídni – s portrétem císařovny a císařským orlem na piedestalu.
Krejcary vznikly ve 13. století v jižním Německu a Tyrolsku jako stříbrné mince s vyobrazením kříže, od něhož získaly své jméno – z latinského denarius cruciatus či cruciger. Postupně se staly nejrozšířenější drobnou mincí v habsburských zemích, německých státech, Švýcarsku a dalších oblastech střední Evropy. Dlouhá historie krejcarů dokumentuje vývoj drobného oběživa od středověku až po moderní dobu.
Hodnota krejcaru se ustálila jako šedesátina zlatého nebo guldenů, později čtvrtina groše. Stříbrné krejcary raného období postupně nahradily bílonové a měděné ražby, jak se zvyšovala hodnota drahých kovů. V 18. století existovaly nominály od čtvrt krejcaru až po třicetikrejcar, přičemž nejběžnější byly ražby v hodnotě jednoho, tří a šesti krejcarů.
Za vlády Marie Terezie došlo k významné standardizaci krejcarového systému. Konvenční krejcary podle mincovní konvence z roku 1753 se razily v jednotném standardu napříč habsburskou monarchií. Dvacetikrejcary obsahovaly 6,68 gramu stříbra ryzosti 583/1000, zatímco měděné krejcary a půlkrejcary sloužily pro nejdrobnější platby. Ikonografie krejcarů zobrazovala panovnické portréty, erby zemí nebo jednoduché hodnotové označení.
V německých státech měly krejcary rozmanité podoby podle místních zvyklostí. Bavorské, württemberské či badenské krejcary nesly portréty vládnoucích knížat, zatímco městské ražby zobrazovaly městské znaky. Rakouské válečné krejcary z let 1800-1809 ražené proti Napoleonovi patří mezi nejhledanější varianty.
Zajímavostí jsou švýcarské kreuzer ražené jednotlivými kantony do vytvoření federace, které dokumentují pestrou mozaiku alpské konfederace. Poslední krejcary se razily v Rakousku-Uhersku do roku 1892, kdy je nahradila korunová měna v poměru 1 koruna = 50 krejcarů.
Pro numismatiky představují krejcary cenově dostupný sběratelský obor s obrovskou varietou typů, ročníků a mincoven. Historická hodnota spočívá v dokumentaci každodenního života běžných obyvatel, pro které krejcar představoval základní platidlo po více než šest století středoevropských dějin, od nákupu chleba až po výplatu nádeníků.
