Krejcary Fridricha Falckého

Krejcary Fridricha Falckého patří k numismatickým památkám jednoho z nejdramatičtějších období evropských dějin. Fridrich V. Falcký vládl jako falcký kurfiřt v letech 1610–1623 a krátce jako český král v letech 1619–1620. Jeho porážka na Bílé hoře a následný exil učinily z něj tragickou postavu třicetileté války známou jako „zimní král" podle jediné zimy strávené na pražském trůně.

Fridrich V. nastoupil na falcký trůn jako čtrnáctiletý jinoch a brzy se stal vůdcem protestantské Unie v říši. Sňatek s anglickou princeznou Alžbětou Stuartovnou roku 1613 posílil jeho mezinárodní postavení a ambice. Když mu čeští stavové roku 1619 nabídli královskou korunu, Fridrich ji přijal navzdory varováním spojenců, což vedlo ke katastrofálním důsledkům.

Porážka v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 ukončila Fridrichovu českou vládu po jediném roce. Následoval útěk do exilu a roku 1623 ztráta i dědičné Falce, kterou obsadily císařské a bavorské jednotky. Fridrich strávil zbytek života v nizozemském exilu a zemřel roku 1632, aniž by znovu spatřil své země.

Krejcary Fridricha V. pocházejí z období jeho falcké vlády i krátkého českého panování. Falcké ražby nesly kurfiřtský titul a falcký znak, české emise královskou titulaturu a českého lva. Ražba probíhala v heidelberské mincovně a krátce i v českých mincovnách. Válečné události narušily mincovní produkci a činí z těchto krejcarů relativně vzácné sběratelské kousky.

Pro sběratele představují krejcary Fridricha Falckého emotivní oblast spojující falckou a českou numismatiku s dramatickými počátky třicetileté války. Ražby zimního krále dokumentují ambice i pád protestantského vůdce a patří k vyhledávaným památkám stavovského povstání. Zvláště ceněny jsou české emise z let 1619–1620 a exempláře dokumentující proměnu kurfiřta v krále a zpět v exulanta.