Krejcary Fridricha III. Braniborsko-Bayreuthského

Krejcary Fridricha III. Braniborsko-Bayreuthského patří k numismatickým památkám významného franckého markrabství v období osvícenství. Fridrich III. vládl Braniborsku-Bayreuthu v letech 1735–1763 a jeho éra představuje kulturní vrchol tohoto hohenzollernského markrabství. Díky sňatku s pruskou princeznou Vilemínou, sestrou Fridricha II. Velikého, se Bayreuth proměnil v jedno z center německé osvícenské kultury.

Braniborsko-Bayreuth bylo jedním ze dvou hohenzollernských markrabství ve Francích, druhým bylo sousední Braniborsko-Ansbach. Obě území spravovaly vedlejší větve pruské královské dynastie a disponovala vlastními mincovnami. Fridrich III. pokračoval v tradici svých předchůdců a jeho mincovnictví odráželo relativní prosperitu markrabství v předválečném období.

Markraběnka Vilemína proslula jako významná patronka umění a kultury. Pod jejím vlivem vznikly v Bayreuthu proslulé stavby jako Nový zámek, Eremitáž a především operní dům, dnes zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Kulturní ambice dvora se odrážely i v kvalitě mincovních ražeb, které nesly pečeť barokního a rokokového umění.

Krejcary Fridricha III. nesly na averzu markraběcí portrét nebo hohenzollernského orla, reverz zobrazoval nominální hodnotu a letopočet. Ražba probíhala v bayreuthské mincovně podle říšských standardů. Sedmiletá válka 1756–1763 přinesla markrabství hospodářské obtíže, které se projevily i v mincovnictví pozdějších let.

Pro sběratele představují krejcary Fridricha III. Braniborsko-Bayreuthského zajímavou oblast franckého hohenzollernského mincovnictví s vazbami na pruské dějiny. Ražby dokumentují kulturní rozkvět Bayreuthu za markraběnky Vilemíny i následné obtíže sedmileté války. Zvláště ceněny jsou mince z období před válkou, exempláře s kvalitními portréty a ražby z posledních let vlády.