Krejcary moravských stavů

Krejcary moravských stavů patří k nejvzácnějším numismatickým památkám českých dějin z období stavovského povstání. Moravské stavy se roku 1619 připojily k českému odboji proti Habsburkům a v krátkém období nezávislosti razily vlastní mince jako symbol stavovské suverenity. Tyto vzácné ražby dokumentují dramatickou epizodu moravských dějin ukončenou porážkou na Bílé hoře.

České stavovské povstání vypuklo roku 1618 pražskou defenestrací a rychle se rozšířilo do vedlejších zemí Koruny české. Moravské stavy zpočátku váhaly, avšak roku 1619 se přidaly k odboji a uznaly Fridricha Falckého za českého krále. V rámci stavovské správy země zahájily ražbu vlastních mincí jako výraz politické autonomie a odporu proti habsburské centralizaci.

Ražba stavovských krejcarů probíhala v moravských mincovnách, především v Olomouci a Brně, pod dohledem stavovských orgánů. Mince nesly moravskou orlici a stavovskou titulaturu místo obvyklých královských nebo císařských nápisů. Krátké období stavovské vlády – necelé dva roky – výrazně omezilo množství ražených mincí.

Porážka stavovského vojska na Bílé hoře 8. listopadu 1620 ukončila moravskou stavovskou vládu. Císař Ferdinand II. Habsburský obnovil svou moc a zahájil tvrdou rekatolizaci a konfiskace. Stavovské mince byly stahovány z oběhu a nahrazovány císařskými ražbami, což přispělo k jejich dnešní vzácnosti.

Pro sběratele představují krejcary moravských stavů mimořádně vzácnou oblast české numismatiky s výjimečným historickým významem. Dochované exempláře patří k nejvyhledávanějším památkám stavovského povstání a dosahují vysokých cen na numismatickém trhu. Každá mince dokumentuje krátké období moravské stavovské svobody před nástupem absolutismu a rekatolizace.