Kuproniklové mince První republiky
Kuproniklové mince první republiky tvoří část oběživa meziválečného Československa a připomínají snahu mladého státu o praktickou a odolnou drobnou měnu. Tato kategorie se zaměřuje na ražby z mědiniklu, nikoli na celé mincovnictví období, které používalo i jiné kovy a slitiny.
Řazení produktů
Výpis produktů
Vzácný 20haléř z roku 1925 z období první republiky, známý nízkým nákladem a sběratelskou atraktivitou. Významný symbol agrární tematiky a ekonomického období mezi válkami....
Vzácný ročník 50haléře z roku 1927 od sochaře Otakara Španiela, symbol československé měny první republiky s lvem a lipovými ratolestmi.
Vzácný 20haléř z roku 1925 z období první republiky, známý nízkým nákladem a sběratelskou atraktivitou. Významný symbol agrární tematiky a ekonomického období mezi válkami....
Vzácný 20haléř z roku 1925 z období první republiky, známý nízkým nákladem a sběratelskou atraktivitou. Významný symbol agrární tematiky a ekonomického období mezi válkami....
Ovládací prvky výpisu
Označení kuproniklové mince se vztahuje k ražbám ze slitiny mědi a niklu, která se v oběžné měně osvědčila zejména svou pevností a poměrně dobrou odolností při každodenním používání. V rámci první republiky však nešlo o jediný používaný materiál, takže je vhodné tuto skupinu chápat jako jednu z částí tehdejšího mincovního systému.
Tyto mince jsou historicky zajímavé tím, že ukazují praktickou stránku meziválečné měny. Vedle výtvarného řešení je u nich důležitý i materiál, protože právě volba slitiny souvisela s potřebou spojit čitelnost, trvanlivost a hospodárnou výrobu oběživa.
U československých mincí první republiky se materiálové složení lišilo podle jednotlivých typů a období, proto není přesné považovat všechny drobné či korunové ražby za kuproniklové. Tato kategorie proto zahrnuje jen ty mince, u nichž je mědinikl skutečně určujícím materiálem.
Pro sběratele i zájemce o dějiny každodennosti představují kuproniklové mince užitečný doklad fungování státu, který budoval vlastní měnový systém a zároveň navazoval na soudobé evropské zvyklosti. Jejich dochované exempláře často umožňují sledovat podobu běžného oběživa bez nutnosti přeceňovat jednotlivé typy nebo jim připisovat výjimečnost, kterou neměly.





