Liry

Lira patří k nejvýznamnějším historickým měnám evropského kontinentu. Její název má stejný původ jako britská libra – vychází z latinského libra označujícího váhovou jednotku. V italském prostoru se lira objevila již ve středověku jako účetní jednotka a postupně se prosadila v řadě italských států od Milánska přes Benátky až po papežský Řím.

Moderní italská lira vznikla roku 1861 spolu se sjednocením Itálie pod vládou sardinské dynastie Savojských. Nová měna nahradila pestrou směs regionálních platidel a její parametry odpovídaly standardům Latinské měnové unie. Jeden italský lira se dělila na sto centesimů a byla kryta zlatem podle mezinárodních dohod. Mince nesly portrét krále Viktora Emanuela II. a jeho nástupců.

První světová válka přinesla odklon od zlatého standardu a postupnou inflaci. Fašistický režim Benita Mussoliniho se pokusil měnu stabilizovat, avšak druhá světová válka a následná poválečná krize vedly k dramatickému znehodnocení. Poválečná Italská republika zavedla nové mince s alegorickými motivy a státními symboly, nejnižší nominály však rychle ztratily kupní sílu.

V druhé polovině 20. století se lira stala symbolem italského hospodářského zázraku, přestože její nominální hodnoty dosahovaly tisíců a desetitisíců. Mince z tohoto období zobrazovaly slavné Itálie, od Danta Alighieriho po moderní umělecké motivy. Poslední liry byly raženy roku 2001, kdy Itálie přešla na euro.

Pro numismatiky představuje italská lira fascinující sbírkovou oblast zahrnující středověké městské ražby, mince italských království a vévodství, sjednocenou monarchii i republikánské období. Zvláště ceněny jsou zlaté ražby savojských králů a stříbrné pamětní emise moderní republiky.