Měděné mince
Měděné mince představují nejstarší a nejrozšířenější kovové oběživo používané od antiky dodnes, vyráběné z čisté mědi nebo s minimálními příměsemi. Od římských assů přes ruské kopějky až po americké centy dokumentují vývoj drobného platidla napříč civilizacemi. Pro sběratele nabízejí měděné mince nejdostupnější oblast numismatiky s fascinující rozmanitostí typů a období.
Měděný Rechenpfennig z doby císaře Rudolfa II. (1576–1612), ražený pravděpodobně v Norimberku. Žeton užívaný k počítání i obchodu, dnes vzácná historická památka.
Měděný 1 krejcar z roku 1803, ražený v Badensku za vlády Karla Fridricha. Historická mince z napoleonské éry s erbem bádenské dynastie.
Měděný 1 Liard z roku 1790 představuje tzv. povstalecké ražby Belgických spojených států a je cenným svědectvím krátkého období nezávislosti během Brabantské revoluce.
Měděná mince z roku 1852 o nominální hodnotě 5 centesimi pochází z Lombardsko-benátského království, části Habsburské monarchie, a nese znak Rakouského císařství.
Netypická měděná mince o hodnotě 30 krejcarů z roku 1807 představuje zajímavý přechodový nominál z doby vlády Františka I. – císaře rakouského a posledního císaře Svaté říše...
Měděný 4 krejcar z roku 1861 s rakouským orlem a hodnotou ve vavřínovém věnci, ražený za vlády císaře Františka Josefa I. ve Vídni.
Početní groš z doby císaře Rudolfa II. byl užíván jako žeton pro obchodní a účetní účely. Nese habsburské a zemské znaky a dokládá rozvinutou kulturu obchodu v pozdní renesanci.
Dobově působivý měděný 6krejcar Františka II. z roku 1800, ražený v tyrolské mincovně Hall – pozoruhodný kus z období konce Svaté říše římské.
Měděný 2 krejcar z revolučního roku 1848, první ročník vlády Františka Josefa I., ražený ve Vídni – historický svědek turbulentní epochy habsburské monarchie.
Rakouský měděný krejcar z roku 1851, ražený ve Vídni za vlády mladého císaře Františka Josefa I., představuje typickou drobnou minci habsburské měnové reformy.
Měděný 6 krejcar Františka II. z roku 1800 ražený ve Kremnici (značka „B“). Atraktivní mince s výrazným portrétem a orlem. Skvělý stav i historická hodnota.
Měděný 6 krejcar Františka II. z roku 1800 ražený ve Smolníku (značka „S“). Atraktivní mince s výrazným portrétem a orlem. Skvělý stav i historická hodnota.
Měděné mince patří mezi nejstarší ražené peníze lidstva, využívající měď jako první masově dostupný kov vhodný pro mincovnictví. Čistá měď nebo slitiny s vysokým obsahem mědi poskytovaly ideální materiál pro drobné nominály – dostatečně tvrdý pro běžné používání, snadno zpracovatelný a s charakteristickou červenohnědou barvou. Historie měděných mincí dokumentuje demokratizaci peněžního oběhu a postupný přechod od barterové k monetární ekonomice.
Antické měděné mince položily základy evropského mincovnictví. Římský as původně vážící celou libru (327 gramů) postupně klesal na pouhou unci. Aes grave s reliéfními obrazy bohů a zvířat představuje monumentální počátek. Řecké chalkoi, egyptské oboly nebo kartáginské šekely dokumentují středomořské měděné tradice. Čínské měděné mince typu dao, bu a yuan vznikaly nezávisle a ovlivnily celou východní Asii.
Středověké období přineslo úpadek měděných ražeb v Evropě. Byzantské měděné nummi a pentanummi představovaly nejmenší nominály. Arabské fulúsy šířily měděný standard islámským světem. Evropa preferovala stříbro a billon, čistá měď se objevovala sporadicky – norské penningy, ruské puly nebo polské denary z nouze ražené z mědi.
Raný novověk rehabilitoval měď jako mincovní kov. Švédské měděné dálery dosahující váhy až 20 kilogramů představují extrém využití domácích surovin. Ruské kopějky Petra Velikého, španělské maravedí nebo nizozemské duity etablovaly měď v evropském oběživu. Koloniální měděné mince – východoindické cash, novoanglické centy nebo brazilské vintény – šířily evropské vzory globálně.
Období merkantilismu přineslo masovou produkci měděných mincí. Britské halfpenny a farthings s Britannií, francouzské liards a sous nebo rakouské krejcary zásobovaly rostoucí městskou ekonomiku. Soukromé tokeny nahrazovaly nedostatek oficiálních ražeb. Průmyslová revoluce s parními razicími lisy umožnila milionové náklady.
Technické vlastnosti mědi ovlivňují numismatickou hodnotu. Červená měď (red copper) představuje nejvyšší kvalitu zachování, hnědá patina je běžná, zelená vzniká ve vlhkém prostředí. Elektrochemická koroze v kontaktu s jinými kovy může mince zničit. Verdigris neboli měděnka vyžaduje okamžitou konzervaci.
Národní varianty měděných mincí dokumentují kulturní rozmanitost. Americké large centy s Liberty, japonské mon s dynastickými znaky, indické pie s koloniálními motivy nebo mexické centavos s aztéckými symboly. Africké měděné manily a katangy představují přechodné formy mezi primitivními penězi a mincemi.
Moderní doba postupně opouští čistou měď. Ocelové mince s měděným povrstvením nahrazují plnohodnotné měděné ražby z ekonomických důvodů. Růst ceny mědi vede k tavení starších mincí, jejichž kovová hodnota převyšuje nominál. Zinková penny z druhé světové války nebo hliníkové náhrady dokumentují válečné úspory.
Pro současné sběratele představují měděné mince nejdostupnější numismatický obor. Historická hodnota spočívá v dokumentaci každodenního života běžných lidí, pro které měďák představoval základní platidlo – od antického obola za převoz přes Styx, přes středověký fenik za chléb, až po cent hozený do fontány pro štěstí.
