Měděné mince
Měděné mince označují ražby z mědi nebo kovů s jejím výrazným podílem, které se v různých obdobích často používaly pro drobné oběživo. V numismatice jsou důležité jako doklad každodenního peněžního provozu i proměn mincovních materiálů v různých zemích a dobách.
Řazení produktů
Výpis produktů
Netypická měděná mince o hodnotě 30 krejcarů z roku 1807 představuje zajímavý přechodový nominál z doby vlády Františka I. – císaře rakouského a posledního císaře Svaté říše...
Měděná mince o hodnotě 6 krejcarů z roku 1800 byla ražena v pražské mincovně za vlády císaře Františka II., posledního císaře Svaté říše římské. Tato ražba představuje jeden z...
Dobově působivý měděný 6krejcar Františka II. z roku 1800, ražený v tyrolské mincovně Hall – pozoruhodný kus z období konce Svaté říše římské.
Měděná mince 2 sols z roku 1792 zachycuje poslední fázi vlády Ludvíka XVI. v období francouzské revoluce, kdy se monarchie měnila v konstituční a starý řád postupně zanikal.
Měděná mince o hodnotě 3 groše z roku 1794 vydaná pro potřeby císařsko-královského vojska. Vznikla v období politického napětí během Kościuszkovského povstání a představuje...
Měděná mince 2 liardy z roku 1757 byla ražena pro vévodství Lucembursko za vlády Marie Terezie v bruselské královské mincovně. Představuje významný doklad regionální měnové...
Měděný 6 krejcar Františka II. z roku 1800 mincovna Karlovský Bělehrad (značka „E“). Atraktivní mince s výrazným portrétem a orlem. Vzácný i historická hodnota.
Měděný 30krejcar z roku 1807 ražený ve Vídni představuje výrazný nominál pozdní vlády Františka II. V certifikaci AU 55 BN nabízí výjimečně dobře zachovaný kus z období...
Měděný 6krejcar z roku 1800 ražený v Kremnici představuje kvalitní ukázku drobné rakouské měny z doby Františka II. V mimořádně vysoké zachovalosti AU 58 BN jde o sběratelsky...
Měděný 6krejcar z roku 1800 představuje zajímavý doklad přelomového období vlády Františka II. a hospodářských proměn habsburské monarchie. Oceněný ve vysokém stupni AU 55 BN...
Měděný čtyřkrejcar Františka Josefa I. z roku 1868 představuje charakteristickou ražbu období po rakousko-uherském vyrovnání. Vyražen v kremnické mincovně, nese uherský státní...
Měděná mince o nominální hodnotě 3 krejcary z roku 1799 pochází z období vlády Františka II. (jako římského císaře Františka II., později Františka I. Rakouského). Tato mince...
Měď patří k tradičním mincovním kovům, ale ne ke kovům, na nichž by mincovnictví obecně začínalo. V nejstarších mincovních systémech hrály významnou roli také stříbro, elektron a různé bronzové slitiny, takže u starších ražeb je vhodné rozlišovat mezi ryzí mědí a širší skupinou měděných slitin.
Měděné nebo převážně měděné mince se v mnoha obdobích uplatnily hlavně jako drobné platidlo pro každodenní směnu. Jejich význam spočíval v dostupnosti materiálu i v tom, že umožňovaly oběh nízkých hodnot, které byly pro běžný trh nezbytné. Konkrétní podoba těchto ražeb se však výrazně lišila podle regionu, technické úrovně výroby i místních měnových zvyklostí.
Ve starověku i středověku se měď často objevovala vedle bronzu, billonu a stříbra, nikoli vždy jako samostatně převládající mincovní kov. V novověku a zvláště v moderní době se její role v drobném oběživu dále rozšířila, i když i tehdy bývaly běžné slitiny nebo jádra z jiných kovů s měděným povrchem. Označení „měděná mince“ proto v praxi někdy zahrnuje jak mince z ryzí mědi, tak ražby s vysokým podílem mědi.
Pro určení a popis těchto mincí je důležitý také stav povrchu. Měď přirozeně mění barvu, tmavne a vytváří patinu, která může být běžným projevem stáří, zatímco aktivní koroze představuje poškození materiálu. Při numismatickém posuzování je proto vhodné rozlišovat mezi přirozeným stárnutím povrchu a projevy, které už zhoršují čitelnost i zachování mince.
