Měděné mince
Měděné mince označují ražby z mědi nebo kovů s jejím výrazným podílem, které se v různých obdobích často používaly pro drobné oběživo. V numismatice jsou důležité jako doklad každodenního peněžního provozu i proměn mincovních materiálů v různých zemích a dobách.
Řazení produktů
Výpis produktů
Měděný krejcar z roku 1761, ražený v pražské mincovně za vlády císařovny Marie Terezie, představuje typickou drobnou minci tereziánského období. Tato ražba symbolizuje...
Rakouský měděný krejcar z roku 1851, ražený ve Vídni za vlády mladého císaře Františka Josefa I., představuje typickou drobnou minci habsburské měnové reformy.
Vzácná měděná 10 poltura Františka II. Rákócziho z roku 1706 s kontramarkou je výrazným dokladem stavovského povstání v Uhrách. Heslo Pro Libertate připomíná zápas za svobodu a...
Měděná 10 poltura Františka II. Rákócziho z roku 1705 připomíná období uherského stavovského povstání. Heslo „Pro Libertate“ z ní činí působivý doklad politického zápasu i...
Měděný 1 krejcar Františka Josefa I. z roku 1879 představuje drobný, ale sběratelsky vděčný doklad každodenního peněžního oběhu Rakouska-Uherska. Vídeňská ražba s certifikací...
Měděný 1 sol Ludvíka XV. z roku 1773 pochází ze štrasburské mincovny a představuje zajímavou ražbu pozdního období francouzské monarchie. Certifikace NGC AU 50 BN potvrzuje...
Měděná pětikopějka Kateřiny II. Veliké z roku 1781 patří k výrazným ukázkám ruského oběživa z éry expanze a reforem. Velký formát, uralská mincovna a jasné dobové zařazení z ní...
Měděná 5kopějka Kateřiny II. Veliké z roku 1770 představuje typickou masivní ražbu carského Ruska 18. století. Exemplář z jekatěrinburské mincovny zaujme výrazným formátem,...
Měděná 5kopějka Kateřiny II. Veliké z roku 1763 je výraznou ražbou carského Ruska 18. století. Masivní nominál z jekatěrinburské mincovny dokládá hospodářský rozmach impéria i...
Měděná mince 2 sols z roku 1792 zachycuje poslední fázi vlády Ludvíka XVI. v období francouzské revoluce, kdy se monarchie měnila v konstituční a starý řád postupně zanikal.
Měděná mince o hodnotě 3 groše z roku 1794 vydaná pro potřeby císařsko-královského vojska. Vznikla v období politického napětí během Kościuszkovského povstání a představuje...
Měděná mince 2 liardy z roku 1757 byla ražena pro vévodství Lucembursko za vlády Marie Terezie v bruselské královské mincovně. Představuje významný doklad regionální měnové...
Měď patří k tradičním mincovním kovům, ale ne ke kovům, na nichž by mincovnictví obecně začínalo. V nejstarších mincovních systémech hrály významnou roli také stříbro, elektron a různé bronzové slitiny, takže u starších ražeb je vhodné rozlišovat mezi ryzí mědí a širší skupinou měděných slitin.
Měděné nebo převážně měděné mince se v mnoha obdobích uplatnily hlavně jako drobné platidlo pro každodenní směnu. Jejich význam spočíval v dostupnosti materiálu i v tom, že umožňovaly oběh nízkých hodnot, které byly pro běžný trh nezbytné. Konkrétní podoba těchto ražeb se však výrazně lišila podle regionu, technické úrovně výroby i místních měnových zvyklostí.
Ve starověku i středověku se měď často objevovala vedle bronzu, billonu a stříbra, nikoli vždy jako samostatně převládající mincovní kov. V novověku a zvláště v moderní době se její role v drobném oběživu dále rozšířila, i když i tehdy bývaly běžné slitiny nebo jádra z jiných kovů s měděným povrchem. Označení „měděná mince“ proto v praxi někdy zahrnuje jak mince z ryzí mědi, tak ražby s vysokým podílem mědi.
Pro určení a popis těchto mincí je důležitý také stav povrchu. Měď přirozeně mění barvu, tmavne a vytváří patinu, která může být běžným projevem stáří, zatímco aktivní koroze představuje poškození materiálu. Při numismatickém posuzování je proto vhodné rozlišovat mezi přirozeným stárnutím povrchu a projevy, které už zhoršují čitelnost i zachování mince.
