Mince Adelaidy

Mince Adelaidy odkazují k Adéle Burgundské (931?–999), jedné z nejvlivnějších žen raného středověku. Narodila se jako dcera burgundského krále Rudolfa II. a Berty Švábské a už v mládí se stala součástí velké dynastické politiky. Roku 947 byla provdána za italského krále Lothara II., brzy však ovdověla a její postavení se změnilo v zápas o moc i přežití. Právě z těchto zvratů vyrůstá příběh, který formoval střední Evropu na dlouhá staletí.

Po Lotharově smrti ji markrabě Berengar z Ivrey držel v zajetí, protože skrze ni chtěl ovládnout italskou korunu. Adéla však uprchla do Canossy a požádala o pomoc německého krále Otu I. Velikého; sňatek uzavřeli roku 951 v Pavii a dal Otovi pevnější nárok na Itálii. Dne 2. února 962 byli v Římě korunováni císařem a císařovnou, čímž se ottonská moc symbolicky i právně ukotvila. Adéla nebyla jen doprovodem panovníka: v říšské i italské politice vystupovala jako zprostředkovatelka, opora dynastie a výrazná patronka církevních institucí.

Po smrti Oty I. roku 973 zůstala v centru dění, i když se její postavení měnilo s nástupem snachy Theofano. Po smrti syna Oty II. roku 983 se podílela na poručnictví nad nezletilým Otou III. a po Theofanině smrti roku 991 znovu převzala regentskou roli. Když Ota III. dosáhl plnoletosti, stáhla se do kláštera v Selzu, který kolem roku 991 založila. Adélina doba je důležitá i pro české země: právě v rámci Svaté říše římské, jejíž vznik se tradičně klade k roku 962, se postupně vymezovalo postavení českého knížectví a jeho vztahy k říšskému centru. Adéla tak zůstává symbolem epochy, kdy se politická mapa střední Evropy začala skládat do podoby, z níž Evropa čerpala ještě po staletí.