Mince Augusta I. Saského

Mince Augusta I. Saského odkazují k panovníkovi, který vtiskl Sasku v druhé polovině 16. století pověst dobře spravované a prosperující země. August I. Saský (1526–1586) pocházel z albertinské větve Wettinů a po smrti bratra Mořice roku 1553 převzal úřad saského kurfiřta. V době, kdy se Svatá říše římská potýkala s následky reformace, usiloval o stabilitu a o takové postavení, které by Sasku zajistilo váhu v říšské politice i bezpečí na hranicích.

August byl významnou oporou luterství, zároveň však hledal cestu, jak snížit nebezpečí otevřených konfliktů s katolickými Habsburky v čele říše. Jeho vláda bývá spojována s posilováním úřadů, kontrolou hospodaření a s důrazem na pořádek v zemi, což odpovídalo době, kdy se státy učily řídit prostřednictvím písemných nařízení a specializované správy. Později se v Sasku vyostřily vnitřní spory uvnitř protestantského tábora a kurfiřt prosazoval přísnější luterskou linii, aby zabránil názorovému štěpení země.

Hospodářský rozměr jeho éry souvisel i s těžbou a řemesly, které měly v Sasku dlouhou tradici. Krušné hory a jejich okolí patřily k oblastem, kde se rozvíjelo hornictví i navazující zpracování kovů, a právě tento prostor přirozeně propojoval Sasko s českými zeměmi obchodem, pracovními kontakty i technickými zkušenostmi. Blízkost hranice znamenala, že dění na jedné straně ovlivňovalo i druhou, a střední Evropa zde fungovala jako propojený ekonomický celek uvnitř říšského rámce.

August I. je připomínán také jako panovník, který podporoval vzdělanost a sběratelství; v Drážďanech vznikaly základy dvorských sbírek a reprezentace, jež měla odpovídat postavení kurfiřta mezi říšskými knížaty. Jeho dlouhá vláda uzavírá jednu etapu německé reformace – od revolučního napětí k pevnějšímu, institucionálně ukotvenému uspořádání. V paměti zůstává jako „otec země“, který spojil dynastickou autoritu s praktickou správou a s důrazem na stabilitu v neklidném století.