Mince Bořivoje II.
Mince Bořivoje II. připomínají počátek 12. století, kdy české knížectví svírala přemyslovská rivalita a silný vliv římskoněmeckých panovníků. Bořivoj II. (cca 1064–1124) vládl 1100–1107 a 1117–1120 a opakovaně končil v exilu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný denár knížete Bořivoje II., ražený v Praze na počátku 12. století, představuje cenný doklad přechodného období českého středověku a je oceněn certifikací NGC AU 53.
Stříbrný denár Bořivoje II. (cca 1100–1120) s bustou knížete a Kristem na trůnu. Typ Cach 413, vzácnější exemplář z období pozdního středověkého mincovnictví v českých zemích.
Ovládací prvky výpisu
Mince Bořivoje II. se pojí s českým knížetem Bořivojem II. (cca 1064–1124), jehož život ukazuje, jak neklidné bylo nástupnictví Přemyslovců na počátku 12. století. Po smrti knížete Břetislava II. roku 1100 převzal vládu v zemi, kde se o moc soupeřilo nejen v Praze, ale i na říšském dvoře. Bořivoj byl synem krále Vratislava II., a proto vyrůstal s vědomím, že české poměry jsou těsně svázány se Svatou říší římskou.
Jeho první vládu (1100–1107) provázely střety s příbuznými a soupeři, zejména s knížetem Svatoplukem, a také tlak okolních mocností. V české politice tehdy rozhodovala rychlá proměna aliancí: opora v jedné části šlechty nestačila, pokud se proti ní postavila druhá. Bořivoj se opíral o říšskou podporu, ale právě vazba na císařskou autoritu mohla být zároveň slabinou, protože změna poměrů v říši se okamžitě promítala do Prahy. Výsledkem byly opakované zvraty a Bořivojův pád do vyhnanství.
Do českých dějin vstupuje i jeho návrat na knížecí stolec v letech 1117–1120, který souvisel s říšskou politikou císaře Jindřicha V. V té době bylo české knížectví důležitým článkem středoevropské rovnováhy: leželo na trase mezi Německem, Polskem a Uhrami a zároveň bylo významným spojencem při říšských výpravách. Bořivojova druhá vláda však opět narazila na domácí odpor a mocenské ambice příbuzných, takže se knížectví znovu přelilo do rukou jiného Přemyslovce. Vnitřní nejistota ukazuje, jak křehká byla tehdejší stabilita bez pevně uznaného nástupnického řádu.
Po sesazení roku 1120 Bořivoj znovu odešel do exilu a zbytek života strávil mimo Čechy, kde také roku 1124 zemřel. Jeho osud připomíná dobu, kdy český panovník musel zvládat nejen domácí soupeření, ale i vztah k říšskému centru, jež mohlo být oporou i hrozbou. Bořivoj II. tak zůstává symbolem období, v němž se české země učily žít v širší středoevropské politice a kdy o vládu rozhodovala kombinace rodu, šlechty a říšské moci.
