Mince českých stavů

Mince českých stavů dokumentují klíčový zlom českých dějin, kdy se protestantská šlechta pokusila vymanit z habsburské nadvlády a nastolila vlastní vládu. Po pražské defenestraci 23. května 1618 ustavilo třicetičlenné direktorium českých stavů prozatímní vládu, která převzala kontrolu nad pražskou mincovnou a zahájila ražbu mincí symbolizujících novou politickou realitu. Tato měnová produkce měla legitimizovat stavovskou vládu a demonstrovat suverenitu českého království.

Ražba probíhala především v pražské mincovně pod vedením mincmistra Tobiáše Gebharta, později Benedikta Hubmera. Nejběžnějšími nominály byly stříbrné groše, tříkrejcary a šestikrejcary, vzácně se razily i tolary a dukáty. Na lícní straně dominuje dvouocasý český lev s korunou, tradiční symbol českého království. Rubní strany nesou latinské nápisy jako MONETA REGNI BOHEMIAE, odkazující na zvoleného českého krále Fridricha Falckého.

Po korunovaci Fridricha Falckého českým králem v listopadu 1619 získala mincovní produkce nový impuls. Ražby z tohoto období nesou jeho iniciály a titulaturu, což z nich činí jedinečné historické dokumenty zimního království. Kvalita mincí kolísala v závislosti na válečné situaci - zatímco rané emise vykazují vysokou řemeslnou úroveň, pozdější ražby z roku 1620 jsou často nedokonalé kvůli spěchu a nedostatku kvalitního kovu.

Tragický konec přišel s porážkou stavovského vojska na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Ferdinandovy síly obsadily Prahu a zahájily masové represe. Stavovské mince byly staženy z oběhu a většinou přetaveny, což z dochovaných exemplářů činí extrémně vzácné sběratelské předměty. Tyto numismatické památky představují hmatatelné svědectví o posledním pokusu českých stavů uhájit politickou samostatnost před třistaletou habsburskou nadvládou.

Retry