Mince Christiana IV. Pfalz-Birkenfeld-Zweibrückenského

Mince Christiana IV. Pfalz-Birkenfeld-Zweibrückenského jsou spojeny s Christianem IV. (1722–1775), vévodou falcko-zweibrückenským z rodu Wittelsbachů. Narodil se v alsaském Bischwilleru a po smrti otce Christiana III. převzal roku 1735 vládu nad malým, ale strategicky položeným vévodstvím v rámci Svaté říše římské. Protože mu bylo teprve dvanáct let, zastupovala jej v prvních letech matka Karolina z Nassau-Saarbrückenu až do převzetí vlády v roce 1740.

Jako mladík byl poslán na studia do Leidenu a poté poznal i prostředí francouzského dvora, které později výrazně ovlivnilo jeho politickou orientaci. Snažil se posílit postavení Zweibrückenu v síti říšských knížectví a opíral se o kulturní reprezentaci i dvorský lesk. V dobové paměti zůstal jako panovník, který podporoval umění a řemesla, budoval sbírky a zval k sobě výrazné osobnosti, čímž zvyšoval prestiž malého dvora.

Roku 1758, pod tlakem svého francouzského patrona Ludvíka XV., přestoupil z luterství na katolickou víru, což mělo i diplomatický rozměr. Vedle státních záležitostí zasahoval do rodinných poměrů dynastie: po odchodu svého bratra z domácí politiky převzal výchovu synovců, mezi nimi budoucího Karla II. Augusta. Jeho vlastní manželství s Francouzkou Marianne Camasse bylo morganatické, a proto jejich potomci nemohli uplatnit plná dynastická práva, přesto hráli roli v evropských vazbách.

V pozdějších letech jeho vládu provázely rostoucí finanční potíže, které souvisely i s nákladným dvorem a s osobními projekty, k nimž patřila záliba v alchymii a snaha o vlastní manufakturní výrobu. Zároveň úzce spolupracoval s Francií a podílel se na vytvoření pluku Royal Deux-Ponts, jenž se později proslavil v americké válce za nezávislost pod velením jeho syna Christiana z Forbachu. Christian IV. zemřel roku 1775 na zámku Pettersheim u Herschweiler-Pettersheimu a jeho éra uzavřela jednu z výrazných kapitol dějin malých německých knížectví 18. století.