Mince císaře Proba
Mince císaře Proba připomínají vládu římského panovníka (232/233–282), který v letech 276–282 stabilizoval říši po krizi 3. století. Probus vynikl vojenskými taženími na Rýně a Dunaji, obnovou pořádku v provinciích i snahou posílit hospodářství po letech nepokojů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Antoninián císaře Proba z mincovny Siscia představuje typickou ražbu pozdního 3. století, kdy se římská říše po dlouhém období krizí postupně vracela k vnitřní stabilitě. Mince...
Postříbřený antoninián císaře Proba patří k reprezentativním ražbám pozdního 3. století, kdy se římská říše postupně vzpamatovávala z hluboké krize. Mince zdůrazňuje císařovu...
Antoninian císaře Proba z období krize římského impéria ukazuje panovníka s paprskovou korunou a symbolickým předáním věnce – vyjádření legitimity, obnovy a vojenského vítězství.
Ovládací prvky výpisu
Marcus Aurelius Probus (232/233–282) pocházel ze Sirmia v Panonii a kariéru vybudoval v armádě, která tehdy rozhodovala o osudu císařského trůnu. Po smrti císaře Tacita a krátké vládě Floriana se roku 276 prosadil jako vládce s pověstí schopného velitele. Převzal říši, jež se teprve vzpamatovávala z vnitřních uzurpací a nájezdů na hranicích.
Hlavní těžiště jeho panování tvořily výpravy na rýnské a dunajské hranici, kde usiloval o obnovení bezpečnosti a autority Říma. V bojích s germánskými skupinami i v potlačování povstání v provinciích se opíral o disciplinované vojsko a rychlé přesuny. Současně navazoval na předchozí snahy o upevnění jednoty říše po obdobích, kdy se od centrální moci oddělovaly celé oblasti a vznikali místní „císaři“.
Probus je spojován také s představou, že armáda nemá zahálet ani v míru. Vojáky využíval na stavbách opevnění, cest a odvodňovacích pracích, čímž chtěl zlepšit obranyschopnost i hospodářské podmínky provincií. Antické zprávy mu přisuzují podporu pěstování vinné révy v některých oblastech říše, což mělo ukazovat na jeho zájem o obnovu produkce a stabilnější zázemí pro státní finance. Tyto kroky však současně zvyšovaly napětí, protože část vojska je vnímala jako tvrdou a nevděčnou službu.
Napětí nakonec vyústilo v tragický konec. Roku 282 byl Probus u Sirmia zavražděn vlastními vojáky, když se proti němu obrátila nespokojenost v armádě a do popředí se dostal jeho nástupce Carus. Probusova krátká vláda tak ukazuje, jak křehká byla císařská moc v pozdním 3. století: i úspěšný panovník mohl padnout nikoli v bitvě, ale rukou těch, o které se opíral. Přesto zůstává v paměti jako císař, jenž na čas vrátil říši pořádek a sebevědomí.
