Elagabalovy mince
Elagabalovy mince připomínají krátkou a bouřlivou vládu římského císaře Elagabala (cca 203–222), který panoval v letech 218–222. Do Říma přinesl syrské náboženské tradice a jeho éra ukazuje napětí mezi armádou, senátem a císařským dvorem na počátku krize 3. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný denár císaře Elagabala z let 221–222 n. l. patří k nejvýraznějším ražbám pozdní severovské dynastie. Mince odráží mimořádně kontroverzní období římských dějin, kdy se...
Ovládací prvky výpisu
Elagabalovy mince se vztahují k císaři, jehož vláda patří k nejvýraznějším epizodám severovské dynastie. Elagabalus (cca 203–222), vlastním jménem Varius Avitus Bassianus, pocházel z Emesy v Sýrii, kde působil jako kněz božstva Elagabala. Na trůn se dostal roku 218 po pádu Macrina, a to díky podpoře vojska i vlivu své rodiny, jež navazovala na okruh císařovny Julie Domny. Už jeho nástup ukazuje, jak rozhodující byla v této době loajalita armády a jak rychle se mohla změnit legitimita císaře.
Největší pozornost vzbudila jeho náboženská politika. Elagabalus se pokusil zvýšit význam svého syrského kultu i v samotném Římě a prosazoval obřady, které byly pro tradiční římské elity nezvyklé. To vyvolávalo odpor senátorských kruhů a prohlubovalo dojem, že se císař vzdaluje římským zvyklostem, na nichž stála symbolická autorita principátu. V pozdní antice a v pozdější tradici se jeho obraz stal zkratkou pro napětí mezi provinciemi a centrem, mezi novými vlivy a starou aristokratickou představou řádu.
Vnitřní politika byla poznamenána dvorskými spory a rychlým střídáním favoritů, což zvyšovalo nejistotu i uvnitř armády. Říše přitom potřebovala stabilní velení, protože hranice na Dunaji a Rýně zůstávaly citlivé a východní prostor se po vzestupu sásánovské Persie stával stále nebezpečnějším. Podunají, které je pro střední Evropu klíčové, tvořilo jednu z hlavních obranných zón impéria a jakékoli oslabení centrální autority se zde mohlo rychle projevit. Elagabalova vláda tak spadá do doby, kdy se císařství stále více opíralo o vojsko a kdy se dvorská nestabilita měnila v bezpečnostní riziko.
Roku 222 byl Elagabalus zavražděn příslušníky pretoriánů a moc převzal jeho mladý příbuzný Alexandr Severus. Tento zvrat ukázal, že v 3. století už často nerozhodovala dynastická práva ani senátorské uznání, ale schopnost udržet podporu ozbrojené moci. Elagabalovy mince proto připomínají nejen exotický původ panovníka, ale především okamžik, kdy se římská politika stávala stále více bojem o loajalitu a o symboly legitimity v rychle se měnícím světě.
