Mince Ernsta Fridricha Sasko-Kobursko-Saalfeldského

Mince Ernsta Fridricha Sasko-Kobursko-Saalfeldského se vážou k panovníkovi z ernestinské větve Wettinů, který vládl v srdci Svaté říše římské v době pozdního osvícenství. Ernst Fridrich (1724–1800) nastoupil jako vévoda Sasko-Kobursko-Saalfeldský roku 1764 a převzal malé, ale strategicky položené území, jehož význam se odvíjel od říšských vazeb, správy a schopnosti udržet stabilitu mezi silnějšími sousedy. Jeho vláda spadá do období po sedmileté válce, kdy se německé země vzpamatovávaly z hospodářských ztrát a zároveň hledaly nové způsoby řízení státu.

V druhé polovině 18. století se i v menších vévodstvích prosazovala snaha o racionálnější správu, podporu řemesel a lepší organizaci hospodářství. Panovníkova autorita se opírala o úřední aparát, dvorskou reprezentaci a o schopnost vyjednávat v rámci říšské politiky, kde rozhodovaly svazky, smlouvy i prestiž rodů. Takový svět nebyl jednotným národním státem, ale sítí zemí s vlastními právy a tradicemi, které spojoval říšský rámec a dynastické vztahy.

Pro české země je tato éra zajímavá tím, že se odehrávala v bezprostředním sousedství habsburské monarchie a ve stejném kulturním prostoru, kde se šířily osvícenské ideje, reformní úsilí i dvorské zvyklosti. Habsburkové jako římskoněmečtí císaři zůstávali důležitým referenčním bodem říšské politiky a události ve středním Německu se nepřímo promítaly i do podunajského regionu. Na přelomu století pak přicházely francouzské revoluční a napoleonské otřesy, které postupně rozrušily staré říšské pořádky a připravily půdu pro zásadní přestavbu Německa.

Ernst Fridrich zemřel roku 1800, ještě před zánikem Svaté říše římské, ale jeho doba už nesla znaky konce starého světa. Vévodství, z něhož později vyrostl významný dynastický dům evropských 19. století, tehdy stálo především na každodenní správě a na schopnosti přežít mezi mocnějšími hráči. Jeho vláda tak připomíná, jak se i „malé“ země podílely na velkých dějinách střední Evropy.