Mince Faustiny (mladší)
Mince Faustiny (mladší) připomínají římskou císařovnu Faustinu mladší (cca 130–175), manželku Marka Aurelia a dceru Antonina Pia. Její éra spadá do 2. století, kdy se říše opírala o dynastickou stabilitu, ale na hranicích už sílily války a nejistota.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Leopolda I. z Tyrol představuje typickou velkou minci habsburské monarchie konce 17. století. Vyniká výrazným portrétem císaře a bohatou heraldikou, která odráží...
Pamětní stříbrná mince vydaná k výročí založení Univerzity Karlovy patří k nejvýznamnějším československým emisím poválečného období. Spojuje historickou tradici nejstarší...
Stříbrná mince 1/3 tolaru z roku 1768 představuje kvalitní ukázku německého mincovnictví 18. století a období stabilizace měnového systému v rámci Svaté říše římské.
Bronzová mince 12 denierů z roku 1791, ražená v Metách, představuje drobné oběživo konstituční monarchie a zároveň autentický doklad počátků francouzské revoluce.
Měděná mince 2 sols z roku 1792 zachycuje poslední fázi vlády Ludvíka XVI. v období francouzské revoluce, kdy se monarchie měnila v konstituční a starý řád postupně zanikal.
Drobné stříbrné platidlo svobodného říšského města Colmar z doby vlády Rudolfa II. představuje typickou ukázku městského mincovnictví Svaté říše římské a každodenního oběhu...
Stříbrný 15 krejcar Leopolda I. z roku 1680, ražený v Kremnici. Typická mariánská ražba s Pannou Marií a Ježíškem, vyhledávaná pro svou symboliku i detailní barokní portrét.
Stříbrná mince salcburského arcibiskupství z konce 17. století představuje spojení duchovní a světské moci v osobě knížete-arcibiskupa. Emise z doby Johanna Ernsta von Thun...
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1871 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1870 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrná půltolarová mince salcburského arcibiskupství z roku 1687 vznikla v období vlády Johanna Ernsta z Thunu. Představuje výrazný doklad moci církevního knížectví i jeho...
Reprezentativní stříbrný tolar ze Svobodného města Frankfurt z roku 1860 s bohatou symbolikou a historickým významem v období německé konfederace.
Mince Faustiny (mladší) se vztahují k Anniae Galerii Faustinae, známé jako Faustina mladší (cca 130–175), dceři císaře Antonina Pia a Faustiny starší. Vyrůstala v prostředí, kde se moc předávala promyšleně a císařský dům měl být vzorem řádu pro celý stát. Sňatek s Markem Aureliem ji postavil do středu říše v době, kdy se vrchol „římského míru“ začal střetávat s novými hrozbami. Rodinné vazby zde nebyly jen soukromou záležitostí, ale součástí politiky a legitimity.
Roku 147 získala titul Augusta, čímž se její role stala oficiální součástí císařské reprezentace. Císařovna zosobňovala ideál dynastické continuity, kterou si Řím v 2. století pečlivě střežil, a dvůr ji využíval jako stabilní symbol v očích provincií. V tomto rámci měla mimořádný význam i mateřská linie, protože pokračování rodu zajišťovalo klidné předání moci. Faustina byla matkou početné rodiny a její syn Commodus se nakonec stal nástupcem, což zvýraznilo dynastický rozměr jejího postavení.
Za vlády Marka Aurelia se však pozornost stále více přesouvala od dvorské harmonie k obraně hranic. Říše vedla těžké boje a podunajský prostor, důležitý i pro střední Evropu, patřil k nejcitlivějším oblastem římské bezpečnosti. Právě v souvislosti s vojenskými taženími je Faustina zmiňována jako císařovna, která panovníka provázela a měla posilovat soudržnost dvora s armádou. V této době se objevuje i titul Mater Castrorum – „matka táborů“, jenž zdůrazňoval její symbolické sepětí s vojskem.
Faustina zemřela roku 175 při cestě na východě říše, tradičně se uvádí Kappadokie, a po smrti byla zbožštěna. Posmrtný kult nebyl jen poctou, ale nástrojem, jak upevnit obraz císařské rodiny jako posvátného středu státu. Její připomínka tak zapadá do širšího příběhu 2. století: doby, kdy se římská moc opírala o právo, tradici a dynastii, ale zároveň už cítila tlak proměnlivého světa za hranicemi.
