Mince Faustiny (mladší)

Mince Faustiny (mladší) se vztahují k Anniae Galerii Faustinae, známé jako Faustina mladší (cca 130–175), dceři císaře Antonina Pia a Faustiny starší. Vyrůstala v prostředí, kde se moc předávala promyšleně a císařský dům měl být vzorem řádu pro celý stát. Sňatek s Markem Aureliem ji postavil do středu říše v době, kdy se vrchol „římského míru“ začal střetávat s novými hrozbami. Rodinné vazby zde nebyly jen soukromou záležitostí, ale součástí politiky a legitimity.

Roku 147 získala titul Augusta, čímž se její role stala oficiální součástí císařské reprezentace. Císařovna zosobňovala ideál dynastické continuity, kterou si Řím v 2. století pečlivě střežil, a dvůr ji využíval jako stabilní symbol v očích provincií. V tomto rámci měla mimořádný význam i mateřská linie, protože pokračování rodu zajišťovalo klidné předání moci. Faustina byla matkou početné rodiny a její syn Commodus se nakonec stal nástupcem, což zvýraznilo dynastický rozměr jejího postavení.

Za vlády Marka Aurelia se však pozornost stále více přesouvala od dvorské harmonie k obraně hranic. Říše vedla těžké boje a podunajský prostor, důležitý i pro střední Evropu, patřil k nejcitlivějším oblastem římské bezpečnosti. Právě v souvislosti s vojenskými taženími je Faustina zmiňována jako císařovna, která panovníka provázela a měla posilovat soudržnost dvora s armádou. V této době se objevuje i titul Mater Castrorum – „matka táborů“, jenž zdůrazňoval její symbolické sepětí s vojskem.

Faustina zemřela roku 175 při cestě na východě říše, tradičně se uvádí Kappadokie, a po smrti byla zbožštěna. Posmrtný kult nebyl jen poctou, ale nástrojem, jak upevnit obraz císařské rodiny jako posvátného středu státu. Její připomínka tak zapadá do širšího příběhu 2. století: doby, kdy se římská moc opírala o právo, tradici a dynastii, ale zároveň už cítila tlak proměnlivého světa za hranicemi.