Mince Faustiny (starší)
Mince Faustiny (starší) připomínají dobu vlády císaře Antonina Pia a vrchol římského „míru“ ve 2. století. Faustina starší (cca 100–140) byla jeho manželkou a po smrti byla zbožštěna, čímž se její jméno stalo součástí císařské reprezentace i kultu, který spojoval Řím a provincie.
Řazení produktů
Výpis produktů
Mince věnovaná zbožštěné císařovně Faustině starší, manželce císaře Antonina Pia. Byla ražena po její smrti jako výraz úcty a zbožnění, které římský senát a císař projevili...
Římský bronzový sestercius císařovny Faustiny z 2. století n. l., ražený posmrtně na její počest, je výjimečnou památkou na významnou postavu císařského dvora a láká sběratele...
Ovládací prvky výpisu
Mince Faustiny (starší) se vztahují k Anniae Galerii Faustinae, známé jako Faustina starší (cca 100–140), manželce římského císaře Antonina Pia. Její život je zasazen do období, které bývá vnímáno jako jeden z nejstabilnějších vrcholů římského principátu. Sňatek s Antoninem spojil významné rodové vazby římské aristokracie a posílil dynastickou kontinuitu, která byla ve 2. století často zajišťována adopcí i promyšlenou rodinnou politikou. V očích současníků představovala císařovna obraz důstojnosti a řádu, jenž měl doplňovat panovníkovu autoritu.
Faustina zemřela roku 140 a Antoninus Pius ji nechal zbožštit, čímž se stala součástí státního kultu. Zbožštění nebylo jen osobním gestem, ale i politickým aktem: posilovalo legitimitu vládnoucího domu a vytvářelo symbolickou oporu pro jednotu říše. V Římě byl na její počest vybudován chrám, později známý jako chrám Antonina a Faustiny, který připomínal provázání císařské rodiny s veřejným prostorem města. Císařská reprezentace tím získala jasný náboženský rámec, jenž byl srozumitelný jak v metropoli, tak v provinciích.
Ve 2. století byla římská říše propojeným světem, kde se politická loajalita a kulturní vzorce šířily po obchodních cestách i podél hranic. Důležitou roli hrálo Podunají, protože právě zde se soustředila vojenská přítomnost a zároveň živý kontakt se středoevropským prostorem. I když české země neležely uvnitř impéria, byly součástí širšího okruhu, který s Římem komunikoval obchodem, diplomacií i pohybem lidí. Císařské kulty a symboly tak nepřímo ovlivňovaly i oblast severně od hranice, protože představovaly „jazyk moci“, jemuž rozuměla celá antická Evropa.
Faustina starší zůstává v dějinách jako císařovna, jejíž posmrtný kult dokládá význam rodiny a tradice v římském státě. Její jméno se stalo součástí ideálu panovnické stability, který měl překlenout jednotlivé vlády a udržet důvěru v řád impéria. Připomíná dobu, kdy římská moc působila nejvíce samozřejmě a kdy se legitimita opírala nejen o vojsko a právo, ale i o pečlivě budovanou posvátnou autoritu.
