Mince Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské
Mince Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské připomínají závěr 15. a počátek 16. století, kdy „Katoličtí králové“ sjednotili rozhodující část Španělska. Ferdinand II. Aragonský (1452–1516) a Isabela I. Kastilská (1451–1504) završili reconquistu roku 1492 a položili základy španělské velmoci.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový follis anonymní emise třídy C z 11. století představuje typickou byzantskou ražbu s náboženským motivem Krista. Mince dokládá proměnu císařské ideologie, kdy se do...
Bronzový sestertius císařovny Faustiny mladší z období vrcholné moci antoninovské dynastie. Reprezentativní velký nominál spojený s dvorem Marka Aurelia dokládá význam císařovny...
Bronzový nummus císaře Konstantina I. z období zásadních proměn římské říše. Mince odráží dobu upevnění císařské moci i počátků křesťanské éry. Atraktivní exemplář v nadprůměrné...
Bronzové As císaře Galby z dramatického období let 68–69 n. l., známého jako rok čtyř císařů. Emise z římské mincovny připomíná vojenskou moc a legitimitu nového vládce....
Bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na...
Stříbrný tříkrejcar Leopolda I. z roku 1670, ražený ve Vratislavi, představuje typickou minci habsburské monarchie v době po třicetileté válce. Atraktivní portrét panovníka a...
Stříbrný pražský groš Václava II. patří k nejvýznamnějším mincím českého středověku. Vznikl v období hospodářského vzestupu po objevu kutnohorského stříbra a stal se pevnou...
Stříbrný 20 krejcar z období vlády Ferdinanda V. představuje významný nominál uherské části habsburské monarchie. Mince ražená v letech 1837–1848 je cenným dokladem...
Měděný 1 krejcar z roku 1760 byl ražen za vlády Marie Terezie ve vídeňské mincovně. Drobný oběžný nominál představuje typickou ukázku tereziánské měnové reformy a každodenního...
Měděný 1 krejcar z roku 1761 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1763 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1762 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Mince Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské se vážou k panovnickému páru, který zásadně proměnil dějiny Pyrenejského poloostrova i celé Evropy. Ferdinand II. Aragonský (1452–1516) a Isabela I. Kastilská (1451–1504) uzavřeli sňatek roku 1469, čímž spojili dvě klíčová království do dynastické unie. Nešlo o okamžité splynutí států, protože Kastilie i Aragón si dlouho zachovávaly vlastní instituce, právo i tradice, přesto se jejich společná politika postupně stala rozhodující silou v západním Středomoří. Tato unie se stala jedním z nejdůležitějších kroků k vytvoření moderního Španělska.
Vrcholným symbolem jejich vlády je rok 1492, kdy dobyli Granadu a ukončili poslední muslimské království na poloostrově. Tím se završila dlouhá epocha reconquisty a zároveň se posílila panovnická autorita, která se opírala o ideu jednoty víry i státu. Vnitřní politika byla spojena s centralizací a s posilováním královské moci, a také s tvrdými zásahy do náboženských poměrů, jež měly vytvořit jednotnější společnost pod katolickým rámcem. Panovnická reprezentace zdůrazňovala legitimitu, řád a univerzální poslání, které mělo Španělsko vyvést mezi evropské velmoci.
Jejich éra je zároveň počátkem španělské zámořské expanze. Právě za Isabeliny podpory vyplul Kryštof Kolumbus a otevřel cestu k událostem, které zásadně změnily světovou ekonomiku i evropskou politiku. Španělská moc se začala opírat o širší horizont než kdy dříve a Pyrenejský poloostrov se stal jedním z center nově vznikajícího globálního prostoru. Současně se Ferdinand prosazoval v italských válkách a budoval vliv ve Středomoří, kde se střetávaly dynastické ambice evropských rodů.
Pro střední Evropu je tento pár důležitý i dynasticky: jejich dcera Jana byla matkou Karla V., čímž se španělské dědictví propojilo s habsburskou politikou. Tím vznikl mocenský celek, který v 16. století výrazně ovlivnil i české země a celou střední Evropu. Ferdinand a Isabela tak představují začátek epochy, kdy se evropské dějiny začaly skládat do velkých dynastických bloků a kdy se politika evropských dvorů stále více propojovala napříč kontinentem i oceány. Jejich vláda připomíná zrod španělské velmoci a nový evropský věk.
