Mince Ferdinanda II. Habsburského
Mince Ferdinanda II. Habsburského připomínají počátek 17. století a vládu panovníka, která je neoddělitelně spjata s vypuknutím třicetileté války. Ferdinand II. (1578–1637) vládl jako český král od roku 1617 a jako císař od roku 1619 a jeho politika zásadně proměnila české země.
Řazení produktů
Výpis produktů
Široký tolar Ferdinanda II. z roku 1626 z mincovny Graz je mimořádně působivou ražbou raného 17. století. Představuje dokonalé spojení císařské reprezentace, technické...
Vzácný 48krejcar z období kipperové měny za vlády Ferdinanda II. odráží dramatickou hospodářskou krizi a měnový chaos počátku třicetileté války.
Vzácný stříbrný 24krejcar ražený roku 1622 v Brně za vlády Ferdinanda II. – typická „kiprová“ mince z období měnové krize a Třicetileté války.
Stříbrný tolar Ferdinanda II. z roku 1621 ražený v Klagenfurtu představuje hodnotnou barokní minci s portrétem panovníka a císařskou heraldikou. Atraktivní pro sběratele díky...
Ovládací prvky výpisu
Mince Ferdinanda II. Habsburského se vážou k jedné z nejzásadnějších a nejkontroverznějších postav českých i evropských dějin raného novověku. Ferdinand II. (1578–1637) pocházel ze štýrské větve Habsburků a byl vychován v duchu pevného katolicismu a poslušnosti církevní autoritě. Už před nástupem na český trůn vystupoval jako rozhodný zastánce rekatolizace a silné panovnické moci, což zásadně ovlivnilo jeho pozdější kroky. Jeho vláda tak nebyla jen politickým, ale i hluboce náboženským projektem.
Roku 1617 byl Ferdinand přijat za českého krále, avšak část stavů se obávala omezení svých práv a náboženských svobod. Napětí vyústilo v pražskou defenestraci roku 1618 a následné stavovské povstání, které se rychle proměnilo v celoevropský konflikt. Po porážce českého vojska na Bílé hoře roku 1620 získal Ferdinand pevnou kontrolu nad českými zeměmi a mohl prosadit zásadní změny. Následovaly konfiskace majetku, tvrdý zásah proti nekatolické šlechtě i městům a systematická rekatolizace.
Ferdinand II. usiloval o přetvoření českého království v dědičnou součást habsburského soustátí, což bylo stvrzeno Obnoveným zřízením zemským. Tím se výrazně omezila politická role stavů a posílila centralizovaná panovnická moc. České země se staly jednou z opor císařské politiky během třicetileté války, která zpustošila velkou část střední Evropy a hluboce zasáhla obyvatelstvo, hospodářství i kulturní život. Válka změnila každodenní realitu i dlouhodobý vývoj regionu.
Ferdinandova vláda zanechala v českých dějinách hlubokou stopu: znamenala konec stavovského státu a začátek dlouhého období habsburského absolutismu. Zároveň otevřela cestu nové šlechtě, která získala majetky i vliv výměnou za loajalitu dynastii a katolické víře. Ferdinand II. zůstává symbolem éry, kdy se české země ocitly v centru evropského konfliktu a kdy se jejich politická i náboženská podoba zásadně proměnila.
