Ferdinand II. (1578–1637), syn Karla II. Štýrského, byl římskoněmeckým císařem, českým a uherským králem v jedné z nejbouřlivějších etap evropských dějin – během třicetileté války. Jeho vláda byla poznamenána snahou o rekatolizaci, posílení absolutismu a potlačení stavovských práv. Tyto politické i náboženské konflikty se promítly i do jeho mincovní politiky a ražeb.

Za Ferdinanda II. došlo ke značnému rozšíření ražby mincí, především kvůli nutnosti financovat armádu a správu říše. Mezi nejvýznamnější patří stříbrné tolary, dvoutolary a dukáty, často s výrazným císařským portrétem a bohatou heraldikou. Výrazné jsou i motivy víry a monarchie – například nápisy jako „Dominus Providebit“ (Pán zaopatří) nebo zobrazení císařského orla a svatozářového kříže.

Mincovny v Praze, Kremnici, Hallu a dalších centrech produkovaly za Ferdinanda II. nejen mince pro domácí oběh, ale i exportní kusy. Přestože některé emise trpěly inflačními tlaky a snížením ryzosti, kvalitní ražby vyšších nominálů zůstávají dodnes vyhledávané pro svou historickou autenticitu i estetické zpracování. Zvláště ceněné jsou tolary s plnobarevným portrétem císaře a detailními znaky rodové příslušnosti.

Mince Ferdinanda II. patří mezi stěžejní artefakty pro každého sběratele období habsburské monarchie. Jsou výpovědí o době náboženské nesnášenlivosti, silné centralizace a zároveň o mincovním umění vrcholného baroka. Každý kus z tohoto období nese znaky složité politické situace a panovnické moci, díky čemuž má vysokou sběratelskou a historickou hodnotu.