Mince Františka II. Rákócziho

Mince Františka II. Rákócziho představují výjimečnou kapitolu středoevropské numismatiky spojenou s posledním velkým protihabsburským povstáním v Uherském království. Tento uherský kníže a sedmihradský vévoda razil vlastní mince mezi lety 1703 až 1711, kdy vedl ozbrojený odpor proti vládě císaře Leopolda I. a následně Josefa I. Jeho ražby jsou vzácným dokladem boje za uherskou nezávislost.

František II. Rákóczi pocházel z jednoho z nejmocnějších uherských rodů a jako vnuk sedmihradského knížete zdědil obrovské majetky na území dnešního Slovenska. Po potlačení Thökölyho povstání a popravě účastníků Wesselényiho spiknutí se stal symbolem uherského odporu proti centralizačním snahám Vídně. Jeho mince razily mincovny v Kremnici, Košicích a později v polním táboře, přičemž kvalita ražeb odrážela proměnlivé válečné štěstí povstalců.

Ikonografie Rákócziho mincí nese silný symbolický a propagandistický náboj. Na líci nacházíme portrét knížete s latinským nápisem, na rubu často uherský znak nebo heslo "Pro Libertate" - Za svobodu. Nejznámější jsou stříbrné tolary z let 1704-1707 a vzácné zlaté dukáty. Zajímavostí jsou měděné polturové mince s nápisem "Libertas" a zobrazením dvouhlavého orla, které kolovaly jako nouzové platidlo mezi kuruckým vojskem.

Po porážce u Trenčína v roce 1708 a míru v Satu Mare v roce 1711 bylo Rákócziho povstání definitivně potlačeno. Kníže odešel do exilu, kde strávil zbytek života. Jeho mince byly staženy z oběhu a přeraženy, což je činí mimořádně vzácnými. Pro sběratele představují tyto ražby cenné svědectví o složitých vztazích mezi Uhrami, habsburskou monarchií a českými zeměmi na počátku 18. století. Rákócziho numismatický odkaz zůstává symbolem boje za národní svobodu a stavovská práva v období barokního absolutismu.