Mince Fridricha Falckého

Mince Fridricha Falckého připomínají Fridricha V. Falckého (1596–1632), falckého kurfiřta z rodu Wittelsbachů, který se stal symbolem dramatického zlomu v českých zemích na počátku 17. století. Narodil se v Ambergau a po otci zdědil kurfiřtský titul ve Falci, jedné z klíčových zemí Svaté říše římské. V prostředí rostoucího napětí mezi katolickými a protestantskými mocnostmi se brzy ocitl v centru evropské politiky.

Roku 1613 se oženil s Alžbětou Stuartovnou, dcerou anglického krále Jakuba I., čímž posílil svůj mezinárodní význam i očekávání protestantských kruhů. Po pražské defenestraci a vypuknutí stavovského povstání přijaly české stavy v roce 1619 nabídku, aby se ujal české koruny. Tím se Fridrich V. ocitl přímo ve sporu s Habsburky a jeho rozhodnutí se stalo jedním ze spouštěčů širšího konfliktu, který brzy přerostl v třicetiletou válku.

Jeho české kralování trvalo jen jednu zimu, a proto se vžil přívlastek zimní král. Po porážce stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 musel z Prahy uprchnout a česká koruna se vrátila Habsburkům. Následovaly tvrdé represálie, konfiskace a rekatolizace, které zásadně proměnily společnost i politické poměry v českých zemích. Právě do této krátké, ale osudové etapy se historicky řadí i ražby nesoucí jeho jméno.

Fridrich poté žil v exilu a zároveň přišel i o svou falckou državu, která se stala předmětem mocenských zásahů v říši. Zbytek života strávil převážně v Nizozemí, odkud se snažil udržet dynastické nároky a podporu spojenců, avšak bez návratu k dřívější moci. Zemřel roku 1632 v Mohuči, v době, kdy se válka stále šířila Evropou. Jeho osud tak zůstává silně spjat s českými dějinami jako připomínka okamžiku, kdy se domácí zápas proměnil v celoevropský konflikt.