Mince Fridricha II. Anhaltského

Mince Fridricha II. Anhaltského připomínají panovníka, který stál v čele malého, ale historicky zakořeněného německého státu na prahu moderní doby. Fridrich II. Anhaltský (1856–1918), celým jménem Leopold Fridrich Eduard Karel Alexandr, se narodil v Dessau a vyrůstal v prostředí rodu Askánců, jenž v krajině mezi Labem a Harzem udržoval dlouhou dynastickou kontinuitu. V době jeho mládí se německý prostor rychle proměňoval a po vzniku Německého císařství se i menší země musely vyrovnávat s novým federálním uspořádáním a rostoucím vlivem Berlína.

Na trůn nastoupil roku 1904 po svém otci Fridrichovi I. a vládl až do své smrti v roce 1918. Jeho panování bývá spojováno s kulturním životem dvora a se snahou udržet prestiž anhaltské rezidence v době, kdy se politická váha malých států zmenšovala. Sňatek s Marií Bádenskou zůstal bez potomků, a otázka následnictví tak postupně získávala na významu v rámci širšího rodového uspořádání.

Rozhodujícím zlomem se stala první světová válka, která zasáhla každodennost i hospodářství napříč Německem. Válečné roky posílily roli centrální moci a proměnily vztah společnosti k tradičním dynastiím, včetně těch menších, jakou bylo Anhaltsko. Fridrich II. zemřel na jaře 1918, tedy ještě před listopadovým převratem, který o několik měsíců později ukončil éru německých monarchií. Jeho doba tak uzavírá kapitolu, v níž se starý dvorský svět definitivně střetl s tlakem moderní politiky a totální války.