Mince Fridricha III. Pruského
Mince Fridricha III. Pruského se vážou k velmi krátké vládě pruského krále a německého císaře Fridricha III. (1831–1888), který panoval pouhých 99 dní v roce 1888. Jeho ražby spadají do závěru 19. století, do doby sjednoceného Německa a vrcholící pruské státní moci.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince 2 marky s portrétem Fridricha III. z roku 1888 pochází z tzv. roku tří císařů. Krátká vláda panovníka dává této emisi mimořádný historický rozměr v rámci dějin...
Ovládací prvky výpisu
Mince Fridricha III. Pruského připomínají panovníka rodu Hohenzollernů, který se stal pruským králem a německým císařem na jaře roku 1888. Fridrich III. (1831–1888) byl jediným synem císaře Viléma I. a od mládí byl připravován na roli následníka v rychle se měnící Evropě. Vyrůstal v prostředí pruské armády, ale zároveň získal široké vzdělání a zájem o umění i politické dění.
Jako korunní princ se účastnil klíčových válek, které vedly k německému sjednocení: v roce 1866 proti Rakousku a v letech 1870–1871 proti Francii, kde velel významným svazům a patřil k nejviditelnějším vojenským osobnostem. Roku 1858 se oženil s britskou princeznou Viktorií (1840–1901), nejstarší dcerou královny Viktorie, čímž se prohloubily vazby mezi Berlínem a Londýnem. Tento sňatek měl i politický rozměr, protože manželé dávali najevo sympatie k ústavnějším a liberálnějším formám vlády.
Po smrti Viléma I. nastoupil Fridrich III. na trůn 9. března 1888, avšak už v té době byl vážně nemocný rakovinou hrtanu. Vládnout tak mohl jen do 15. června 1888, kdy zemřel, a do dějin vstoupil jako panovník „tří měsíců“. V pozadí jeho krátké vlády stál silný kancléř Otto von Bismarck, který určoval hlavní směr politiky sjednoceného císařství.
Fridrichova smrt otevřela cestu nástupu jeho syna Viléma II., jehož dlouhá vláda už výrazně změnila tón německé politiky i vztahů v Evropě. Ražby spojené s Fridrichem III. proto symbolicky patří k nejkratším panovnickým obdobím moderního Pruska a Německa. V historickém kontextu připomínají okamžik, kdy se na vrcholu moci setkaly tradice pruské monarchie s očekáváním možných politických proměn, které však zůstaly nedokončeny.
