Mince Fridricha III. Braniborsko-Bayreuthského

Mince Fridricha III. Braniborsko-Bayreuthského se vztahují k panování markraběte franských Hohenzollernů Fridricha III. (1711–1763), který vládl v Bayreuthu v letech 1735–1763. Nastoupil po otci Jiřím Fridrichovi Karlovi a převzal malé, ale strategicky citlivé území v rámci Svaté říše římské, sevřené mezi mocnějšími sousedy a závislé na promyšlené diplomacii i hospodářské kázni.

Jeho vláda bývá spojována s rozkvětem dvorské reprezentace, zejména díky manželce Vilemíně Pruské (1709–1758), sestře Fridricha II. Velikého. Bayreuth se v polovině století stal výrazným kulturním centrem, kde se pěstovala hudba, divadlo i architektura, a dvůr cíleně budoval obraz vytříbené knížecí rezidence. Takové prostředí zároveň ukazovalo, jak i menší říšské státy usilovaly o prestiž v době osvícenských ideálů.

Fridrich III. se neomezoval jen na dvorský lesk, ale podporoval i vzdělanost a správní modernizaci. Roku 1743 založil univerzitu v Erlangenu, čímž posílil význam města v rámci markrabství a přispěl k dlouhodobému rozvoji regionu. V hospodářství se snažil o rozumné řízení financí, protože malé území muselo zvládat omezené zdroje a zároveň plnit říšské povinnosti, včetně vojenských kontingentů.

Do jeho vlády tvrdě zasáhly evropské konflikty, zejména sedmiletá válka, která proměnila střední Evropu ve válečné zázemí a vtahovala i menší knížectví do velmocenských střetů. Bayreuth se pohyboval mezi vazbami na pruský dvůr a nutností respektovat říšský rámec, což kladlo vysoké nároky na politickou obratnost. Fridrich III. zemřel roku 1763, v roce ukončení války, a jeho éra tak uzavírá období, kdy se v německých zemích výrazně propojovala dvorská kultura s tlakem moderních státních a vojenských výzev.