Mince Gordiana III.
Mince Gordiana III. souvisejí s vládou velmi mladého římského císaře Gordiana III. (225–244), který nastoupil na trůn uprostřed otřesů roku 238 a vládl do roku 244. Jeho éru určila snaha o stabilizaci říše i tažení proti sásánovské Persii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. patří k typickým ražbám mladého panovníka, jehož krátká vláda spadá do bouřlivého období římských dějin. Mince z římské mincovny...
Stříbrný antoninianus císaře Gordiana III. připomíná mír a stabilitu říše prostřednictvím bohyně Pax, symbolu harmonie a prosperity.
Stříbrný denár císaře Gordiana III. zachycuje bohyni Dianu jako Luciferu – nositelku světla, symbol ochrany a vedení během mládí a nejistých časů jeho vlády.
Římský bronzový sestercius císaře Gordiana III., ražený v letech 238–244 n. l., je krásným dokladem římského mincovního umění a dynastické propagandy, ceněný sběrateli pro svůj...
Ovládací prvky výpisu
Mince Gordiana III. patří k období císaře Gordiana III. (225–244), jenž se stal vládcem jako třináctiletý v bouřlivém roce 238, kdy se v Římě rychle střídali uchazeči o moc. Po násilné smrti císařů Pupiena a Balbina prosadila pretoriánská garda mladého člena rodu Gordianů jako novou hlavu státu. V prvních letech za něj rozhodovali zkušení rádci, protože věkem ani postavením ještě nemohl nést vládu sám.
Gordianova vláda se opírala o dvorskou správu a o klíčové osobnosti v čele armády. Významnou roli získal pretoriánský prefekt Timesitheus, který se stal hlavním organizátorem říšské politiky a posílil obranyschopnost státu. Roku 241 se Gordian oženil s Timesitheovou dcerou Tranquillinou, čímž se dynastické vazby propojily s vojenským velením. Řím tím hledal klid po předchozích nepokojích a snažil se obnovit autoritu císařské moci.
Největší zkouškou se stalo tažení na Východ proti sásánovské Persii, kde vládl Šápúr I. Římské vojsko dosáhlo úspěchů, mimo jiné vítězství u Resaeny, a na čas vytlačilo protivníka z důležitých oblastí. Po Timesitheově náhlé smrti však v říšském štábu vzrostlo napětí a vliv získal Marcus Iulius Philippus, pozdější císař známý jako Filip Arab. Válka se tím změnila z nadějné ofenzívy v zápas o udržení jednoty armády.
Gordian III. zemřel na jaře roku 244 během ústupu v Mezopotámii; okolnosti zůstávají sporné a prameny se rozcházejí mezi smrtí v boji a zabitím při vojenském převratu. Jako nový císař byl poté uznán Filip Arab, který rychle uzavřel mír a upevnil svou legitimitu i tím, že Gordiana nechal uctít jako zbožštěného panovníka. Krátká vláda mladého císaře tak uzavírá jednu z nejnejistějších etap římských dějin třetího století.
