Mince Herennia Etrusca

Mince Herennia Etrusca se běžně spojují s osobou Herenia Etruska († 251), římského prince z doby krize 3. století. Nesl plné jméno Quintus Herennius Etruscus Messius Decius a byl starším synem císaře Decia a císařovny Herennii Etruscilly. Do veřejného života vstoupil v okamžiku, kdy se jeho otec v roce 249 prosadil jako císař po střetu s Filipem Arabem a potřeboval rychle ukotvit nástupnictví.

Roku 250 byl Herennius povýšen na caesara, tedy oficiálního dědice, a tím se stal výraznou součástí dynastické prezentace nové vlády. V následujícím roce, v květnu 251, dosáhl ještě vyššího postavení, když obdržel titul augustus a stal se spolucísařem po boku otce. Šlo o krok, který měl v neklidných poměrech posílit legitimitu a současně ukázat, že moc má jasnou kontinuitu v rámci jedné rodiny.

Těžiště vlády Decia i Herenia leželo na dunajské hranici, kde říše čelila silnému tlaku gótských svazů. Po porážkách a zmatcích v balkánských provinciích se římské vojsko pokusilo situaci zvrátit protiútokem. Právě v této souvislosti bývá Herennius připomínán jako mladý spoluvladař, jehož postavení bylo pevně svázáno s armádou a s úspěchem na bojišti.

V červnu 251 došlo k rozhodující bitvě u Abrittu v Moesii, kde byl římský postup zastaven a obě hlavy státu zahynuly. Smrt Decia i Herenia Etruska představovala mimořádný otřes: šlo o první případ, kdy úřadující císař padl v boji s „barbarským“ nepřítelem, a současně se v jediném okamžiku zhroutil právě budovaný dynastický plán. Krátké období spoluvlády tak zůstalo symbolem doby, kdy se římská moc musela vyrovnávat s válkami, rychlým střídáním vládců i křehkostí legitimity.