Mince Jana Arnošta Saského

Mince Jana Arnošta Saského odkazují na Jana Arnošta Sasko-Eisenašského (1566–1638), ernestinského vévodu z rodu Wettinů, jehož život byl spojen s proměnlivou mapou durynských knížectví. Narodil se v Gothě jako syn vévody Jana Fridricha II. a už v dětství poznal, jak křehká byla moc jednotlivých větví dynastie v rámci Svaté říše římské. Rodové spory a císařská rozhodnutí vedly k novému uspořádání držav, které určilo i jeho budoucí postavení.

Roku 1572 vzniklo z otcova dědictví vévodství Sasko-Kobursko-Eisenašské a Jan Arnošt v něm vládl spolu se starším bratrem Janem Kazimírem. Zpočátku za oba spravovali zemi poručníci, teprve později se ujali přímého panování, i když hlavní tíha vlády ležela spíše na starším z bratrů. V roce 1596 došlo k rozdělení: Jan Kazimír si ponechal Kobursko a Jan Arnošt vytvořil samostatnou linii v Sasku-Eisenachu, čímž se Eisenach poprvé stal skutečným centrem vlastního knížectví.

Jako vládce usiloval o pevnější dvorskou i úřední strukturu a v roce 1598 zřídil pro své území vlastní zemskou vládu a konzistoř, tedy klíčový orgán pro církevní a školské záležitosti v luterském prostředí. Jeho doba spadá do předvečera třicetileté války i do let, kdy se v Říši stupňovalo napětí mezi konfesemi a knížaty. V rodinné politice se oženil nejprve s Alžbětou z Mansfeldu, poté s Kristinou Hesensko-Kasselskou, avšak bez přeživších potomků, což mělo zásadní význam pro dědictví jeho zemí.

Roku 1633 zdědil po bezdětném bratru i Sasko-Kobursko a až do smrti roku 1638 spravoval obě země v personální unii, přičemž zůstal věrný Eisenachu jako své hlavní rezidenci. Jeho úmrtím vymřela starší linie Sasko-Kobursko-Eisenašská a državy byly rozděleny mezi příbuzná ernestinská knížectví. Jan Arnošt tak představuje typického vládce malého říšského státu, jehož význam vyrůstal z dynastických smluv, administrativní práce a schopnosti udržet stabilitu v neklidné době.