Mince Jana Jiřího III. Mansfeldského
Mince Jana Jiřího III. Mansfeldského pocházejí z období baroka a představují ražby posledního významného vládce hrabství Mansfeld-Eisleben. Jeho tolary a drobné mince z let 1647 až 1710 dokumentují uměleckou vyspělost středoněmeckého mincovnictví a ekonomickou situaci malých říšských teritorií na přelomu 17. a 18. století.
Raný nizozemský rijksdaalder z roku 1607 s detailním rytířským motivem a korunovaným erbem provincie Utrecht, v pěkné zachovalosti s dobovým leskem. Pozor mince je okrojená váha...
Výrazná stříbrná mince z doby nizozemského boje za nezávislost s motivem rytíře a heraldického lva, ražená roku 1619 v Utrechtu.
Posmrtný antoninianus vydaný na počest císaře Claudia II. Gothica, oblíbeného vojevůdce a vítěze nad Góty, jehož kult byl po smrti dále šířen císařem Aurelianem.
Plně postříbřený antoninián císaře Galliena s bohyní Aequitas zosobňuje ideál rovnováhy a spravedlnosti v chaotickém období krize třetího století.
Stříbrný antoninián císaře Valeriana I. s bohyní Victorií symbolizuje naději na vítězství a stabilitu během nejisté doby vojenské i politické krize římské říše.
Antoninián císaře Valeriana I. s bohem Slunce na reversu vyjadřuje naději na nový začátek a božskou přízeň v těžkém období římské krize třetího století.
Mince mladého Herenia Etruska s titulem princeps iuventutis a Apollónem na trůnu oslavuje kulturní i politické ideály mládí, harmonie a dynastické kontinuity za vlády císaře...
Vzácně zobrazovaný motiv dvou Pannonií na tomto antoniniánu Traiana Deka připomíná význam římské provincie a její oddanost císaři během vojenských kampaní ve střední Evropě.
Antoninián mladého Filipa II., syna císaře Filipa Araba, nese titul princeps iuventutis a vyzdvihuje jeho roli dědice a vojenského vůdce mládeže v době dynastické naděje impéria.
Reprezentativní antoninián Filipa I. zobrazuje císaře na kurulském křesle s globem a žezlem – silný symbol římské vlády a universální moci v době krize třetího století.
Antoninián císaře Filipa I. připomíná klíčový vztah mezi císařem a armádou prostřednictvím motivu vojenské věrnosti – symbolizovaného prapory a orlem na reversu mince.
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. zobrazuje mladého panovníka pod ochranou Jupitera, což symbolizuje božskou podporu a legitimitu vlády v neklidném období římského impéria.
Mince Jana Jiřího III. Mansfeldského byly raženy v hrabství Mansfeld-Eisleben, které patřilo mezi menší, ale ekonomicky významná území Svaté říše římské díky bohatým nalezištím stříbra a mědi v Harzu. Jan Jiří III. vládl od roku 1647, kdy mu bylo pouhých sedm let, až do své smrti roku 1710, čímž se stal nejdéle vládnoucím hrabětem z rodu Mansfeldů. Jeho dlouhá vláda se odrazila v rozmanitosti mincovních typů a postupném vývoji portrétního zobrazení od mladíka po starce.
Hrabství Mansfeld mělo právo ražby mincí již od středověku, přičemž za Jana Jiřího III. dosáhla místní produkce vysoké umělecké úrovně. Na tolarech nacházíme detailně zpracovaný portrét hraběte v dobovém oděvu s parukou, často s řádem Zlatého rouna, který obdržel roku 1687. Reversy zobrazují složitý rodový erb Mansfeldů se čtyřmi poli a erbovními figurami, doplněný o hesla vyjadřující zbožnost a oddanost císaři.
Ekonomické potíže hrabství se projevily především po třicetileté válce, kdy Jan Jiří III. musel čelit zadlužení a úpadku těžby. Jeho mince proto často obsahovaly nižší obsah drahého kovu, než předepisovaly říšské mincovní řády. Zvláště drobné ražby, takzvané mariengroše a fenniky, byly předmětem kritiky sousedních území. Přesto si tolary zachovaly solidní kvalitu a jsou dnes ceněny pro své umělecké zpracování.
Po smrti Jana Jiřího III. roku 1710 vymřela poslední linie rodu Mansfeldů po meči a hrabství připadlo Sasku a Prusku. Jeho mince tak představují poslední svědectví samostatného mincovnictví tohoto historického území. Pro sběratele jsou mansfeldské ražby zajímavé jako příklad mincí malých německých států, které dokázaly i přes omezené možnosti produkovat umělecky hodnotné a historicky významné ražby.
