Mince Jana Jiřího III. Mansfeldského
Mince Jana Jiřího III. Mansfeldského odkazují na hraběte Jana Jiřího III. z Mansfeldu-Eislebenu (1640–1710), posledního luterského hraběte této větve. Narodil se ve Schraplau a zemřel na zámku Mansfeld; jeho smrtí roku 1710 linie Mansfeld-Eisleben vymřela.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový follis anonymní emise třídy C z 11. století představuje typickou byzantskou ražbu s náboženským motivem Krista. Mince dokládá proměnu císařské ideologie, kdy se do...
Bronzový sestertius císařovny Faustiny mladší z období vrcholné moci antoninovské dynastie. Reprezentativní velký nominál spojený s dvorem Marka Aurelia dokládá význam císařovny...
Bronzový nummus císaře Konstantina I. z období zásadních proměn římské říše. Mince odráží dobu upevnění císařské moci i počátků křesťanské éry. Atraktivní exemplář v nadprůměrné...
Bronzové As císaře Galby z dramatického období let 68–69 n. l., známého jako rok čtyř císařů. Emise z římské mincovny připomíná vojenskou moc a legitimitu nového vládce....
Bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na...
Stříbrný tříkrejcar Leopolda I. z roku 1670, ražený ve Vratislavi, představuje typickou minci habsburské monarchie v době po třicetileté válce. Atraktivní portrét panovníka a...
Stříbrný pražský groš Václava II. patří k nejvýznamnějším mincím českého středověku. Vznikl v období hospodářského vzestupu po objevu kutnohorského stříbra a stal se pevnou...
Stříbrný 20 krejcar z období vlády Ferdinanda V. představuje významný nominál uherské části habsburské monarchie. Mince ražená v letech 1837–1848 je cenným dokladem...
Měděný 1 krejcar z roku 1760 byl ražen za vlády Marie Terezie ve vídeňské mincovně. Drobný oběžný nominál představuje typickou ukázku tereziánské měnové reformy a každodenního...
Měděný 1 krejcar z roku 1761 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1763 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1762 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Mince Jana Jiřího III. Mansfeldského připomínají hraběte Jana Jiřího III. Mansfeldského (1640–1710), představitele starého říšského rodu, jehož těžiště leželo v kraji kolem Mansfeldu a Eislebenu. Narodil se 12. července 1640 ve Schraplau v době, kdy se střední Německo stále vzpamatovávalo z otřesů třicetileté války. Pocházel z větve Mansfeld-Eisleben a byl synem Jana Jiřího II. (1593–1647), takže do čela rodových záležitostí vstupoval s vědomím slábnoucí moci hrabat.
Mansfeldsko bylo historicky spjato s hornictvím a s postavením, které se v průběhu raného novověku proměňovalo pod tlakem silnějších sousedů i říšské politiky. U Jana Jiřího III. se v pramenech objevuje i vojenská služba, typická pro drobná knížata a hrabata, která hledala oporu v armádních hodnostech a dvorských vazbách. Rodová správa se musela opírat o majetkové dohody a pečlivé vyvažování vztahů v rámci Svaté říše římské.
Jeho osobní život byl svázán s dynastickými sňatky, které propojovaly regionální aristokracii v Durynsku a Sasku. Poprvé se oženil roku 1667 se Žofií Eleonorou ze Schönburgu-Hartensteinu, po její smrti uzavřel roku 1704 druhé manželství s Luisou Kristinou ze Stolbergu-Stolbergu. Podobné svazky měly posilovat postavení rodu v době, kdy staré hraběcí domy čelily finančním i právním tlakům a jejich někdejší autonomie se zmenšovala.
Jan Jiří III. zemřel 1. ledna 1710 v Mansfeldu, podle tradice na zámku Mansfeld, a byl pohřben v místním kostele sv. Jiří. Jeho smrtí vymřela linie Mansfeld-Eisleben, což uzavřelo jednu z dlouhých kapitol regionálních dějin středního Německa. Příběh posledního hraběte této větve tak dobře vystihuje, jak se v raném novověku měnila rovnováha mezi starými rody a rostoucí mocí větších států i lenních pánů.
