Mince Jindřicha II. Bavorského

Mince Jindřicha II. Bavorského připomínají vévodu Jindřicha II. Svárlivého (951–995), člena otonské dynastie a jednoho z nejneklidnějších knížat 10. století. Byl synem Jindřicha I. Bavorského a Judity a vévodský titul převzal už jako dítě roku 955. Díky příbuzenství s císařským rodem se pohyboval v samém centru říšské politiky, zároveň však opakovaně narážel na její hranice.

Jeho pověst určila série konfliktů s vládnoucími Ottony, především s císařem Otou II. Jindřich se snažil prosadit vlastní vliv v jižním Německu a uvažovalo se i o jeho nárocích na nejvyšší moc, což vedlo k otevřeným střetům a ke ztrátě Bavorska v roce 976. V následujících letech byl nucen hledat oporu u spojenců v Říši a část času strávil i v zajetí, protože císařská strana chtěla jeho ambice zlomit.

Zvrat přinesla smrt Oty II. a nástup nezletilého Oty III., kdy se mocenské poměry znovu promíchaly. Jindřich se pokusil využít regentské nejistoty k posílení postavení, ale nakonec musel ustoupit širší koalici odpůrců. Přesto se mu podařilo dosáhnout rehabilitace: roku 985 získal Bavorsko zpět a od konce 80. let držel také Korutany (989–995), čímž se znovu zařadil mezi klíčové hráče v říšském prostoru.

V dynastické rovině byl důležitý jeho sňatek s Gisélou Burgundskou, který propojoval bavorské zájmy s burgundským prostředím. Nejvýznamnějším důsledkem byla jeho potomská linie: syn Jindřich II. se později stal římským králem a císařem, čímž se otcovy nedokončené ambice proměnily v realitu další generace. Jindřich Svárlivý zemřel 28. srpna 995 v Gandersheimu a jeho život zůstává obrazem doby, kdy o podobě říše rozhodovala směs rodových práv, vojenské síly a proměnlivých spojenectví.